Linde N.D. Nové vzdělávací sezení s onkologickým pacientem Zapisuji si ho z čerstvých stop, pokud si pamatuji. S tímto klientem spolupracuji již dlouho, téměř rok. Nejedná se o stejný M., o kterém jsem psal dříve. Je již ve čtvrtém stádiu a prakticky se s ní nedá nic dělat. Je velmi mladá, je jí pouhých 24 let a má vzácné onemocnění – sarkom dělohy. Přirozeně vše, co se dalo, je již odstraněno... Momentálně má nádory na plicích a pobřišnici... V prosinci tohoto roku ke mně přišla na sezení se stížností na akutní bolesti v oblasti břicha. Tato bolest byla jako mnoho ostrých dýk trčících čepelemi vzhůru, jako by ze země, a zarývaly se jí zespodu do žaludku. Pak jsme usoudili, že tyto dýky byly jejím popřením ženskosti, protože ji její matka vždy povzbuzovala, aby byla mužská. Když se v důsledku zpracování tohoto tématu dýky proměnily v krásné květiny, bolesti břicha zmizely a od prosince do května se bolesti neopakovaly. Poslední CT vyšetření ukázalo určité zlepšení v plicích, ale stále nějaký růst nádorů v břiše. Tentokrát si stěžovala, že se bolest pravidelně vracela, když byla nervózní, ale pak odezněla. Nedávno zažila silnou úzkost, když žádala o vízum do Německa pro svého přítele. Úzkost jasně způsobila bolest v podbřišku, v tuto chvíli tam byly ještě nepříjemné pocity. Požádal jsem ji, aby si vzpomněla, jak ona a její přítel sbírali dokumenty a cítili úzkost. Okamžitě ucítila obnovenou bolest, i když ne tak silnou, rozhodl jsem se ji naučit metodu korekce bolesti pomocí imaginárního pachu bolesti a navrhl jsem jí, aby si představila vůni své úzkosti nebo bolesti. Okamžitě ucítila střelný prach, i když hned řekla, že neví, jak voní střelný prach. Tím se bolest trochu zhoršila, ale trval jsem na tom, aby i nadále cítila svůj pomyslný pach, protože jsem věděl, že by se vůně měla postupně zlepšovat, přecházet ve vůni svěžesti a bolest bude dál cítit střelného prachu, ale pak se stalo neočekávané. Jasně cítila nepříjemný hnilobný zápach a viděla obraz, jako by stála ve sklepě na nějakých shnilých prknech pokrytých odporným mechem. Zeptal jsem se, proč tam jsou desky, a ona, ohromená svým objevem, řekla, že pod těmito deskami něco pohřbila! Vytřeštila oči a najednou si uvědomila, že pod prkny schovala něco důležitého. Přirozeně jsem se zeptal, co tam skrývá? Nechtěla mluvit, ale pak přiznala, že je tam skrytá část sebe sama, na kterou už zapomněla. Nechtěla ani vidět tu část osobnosti, kterou pohřbila, protože to bylo špatné. Přesto jsem ji přesvědčil, aby tuto část osobnosti posadila na prázdnou židli, charakterizovala ji a pak se sama přesunula na tu židli! a stůjte alespoň včas s touto dříve pohřbenou částí sebe sama. Ukázalo se, že se jí opravdu líbilo být touto součástí své osobnosti a měla spoustu nevyužitých zdrojů. Ukázalo se, že tato osobnost vám umožňuje být sebevědomý, bránit svá práva a projevovat určitou míru sobectví. Všechny tyto vlastnosti klientka považovala za špatné a svého času je ze sebe pečlivě vylučovala, zvláště proto, že její matka byla velmi vytrvalá, žíravá, vždy si prošla a v dětství ji tvrdě trestala. Potýkala se s těmito vlastnostmi, i když s hrůzou přiznala, že si uvědomovala, že je v ní hodně její matky. Řekl jsem, že může upravit část své osobnosti, pokud se jí to nelíbí, ale ne nutně odstranit, takže mluvit, utni to. Pro upřesnění jsem jí vyprávěl své oblíbené podobenství o „zmáčknutém psím ocasu“ a anekdotu o doktorovi, který všechno odřízl... To mělo na klientku silný vliv. Uvědomila si, že skutečně vždy jednala na principu „odříznout“ a zničit něco „špatného“. Vysvětlil jsem jí, že naše nedostatky jsou často pokračováním našich silných stránek, a uvedl jsem příklady, jak při sezeních s ní přeměňujeme hněv v energii laskavosti a rozvoje. To vše „v celku“ se pro ni stalo objevem a revolucí v jejím životě..