Od autora: Současné umění a problém nepochopení Umění je, když máte o čem mluvit... Umění je, když lidé něco dělají, pak to vidíte, pak k tomu něco cítíte, a pak o tom mluvit. Hlavní je používat slova, která naznačují, že jste estét na míle daleko. Poznání, instalace, introjekce...... INSTALACE Instalace je, když se nejprve stane nějaký nepochopitelný odpad a pak vám řeknou, že to byla instalace... Nedávno jsem se zúčastnil narozenin Arsenal Center for Contemporary Art, na kterých jsem gratuluji... a vše je báječné a vernisáž nové výstavy, o které vám určitě budu vyprávět, a všelijaké další radosti... Jako vždy, dle zažité tradice, moji staří přátelé, přišli ke mně jak ne úplně staří, tak i velmi mladí... a jak si jeden stěžoval, že vůbec nerozumí modernímu umění. Nejprve jsem si myslel, že jde o instalaci nebo dokonce představení... ale vzhledem k tomu, že to dělají pokaždé už mnoho let, uvědomil jsem si vážnost situace... a odpověděl jsem jim neoblomnou otázkou. Řekněte mi, vážení - zeptal jsem se jich - a snažil se, aby můj hlas zněl nestranně - proč chodíte na všechny ty výstavy tolik let, když jim stejně nerozumíte...?! Taky se za ně stydím - jak se může stát, že inteligentní a rozumný člověk a ještě k tomu vážený ruský intelektuál se mnoho let po sobě dívá na určitou věc, a přitom ničemu nerozumí...?! Navíc je nekonečně zvláštní a dokonce vůbec ne koncepční, když se povýšený intelektuál začne chovat jako novinář, a chodí na výstavy a prezentace v nesmělé naději na bufet... Přitom sám neví a ani se nesnaží porozumět předmětu, oboru vědění a předmětu, kvůli kterému se tu všichni tito lidé sešli... a tak se jen tak poflakovat a pak psát nesmysly... Navíc jsem pokračoval, když jsem viděl zmatek v jejich tváře - jak se může stát, že chytrý člověk, aniž by něčemu rozuměl, nejenže skrýval tuto ostudnou vadu kognitivní funkce a nestyděl se jako slabost mysli... A byl by na to rok od roku také veřejně hrdý ...? A když se zamračili a začali mi vážně odpovídat, řekl jsem jim, že jde o instalaci. Jak jste si představovali umění...... KOGNITACE Poznávání je, když něčemu rozumíte. Tedy, alespoň trochu... Pak jsme přešli k vážnému rozhovoru, aniž bychom se opravdu hádali... a vtipy jsou vtipy, ale v posledních letech mě osobně neuvěřitelně začalo zajímat, jak mluvit s lidmi o současném umění. Protože ta věčná stížnost – „Tomu nerozumím...“ – je tak charakteristická a rozšířená a není zcela vázána ani na intelektuální úroveň, ani na druh povolání, ani na vzdělání... Pak jsem začal ptát se lidí, co si vlastně myslí pod pojmem „rozumět“... protože neporozumět, to musí být zatraceně urážlivé... no představte si: jste dospělý, rozumný člověk a najednou... A najednou proti své vůli, ocitáte se v pozici bezmocného dítěte, které nerozumí tomu, co je druhým samozřejmé, a nedokáže podporovat mluvení o zdánlivě jednoduchých věcech... V důsledku toho se vztekáte, zažíváte frustraci - frustraci, toto je akutní zklamání, pokud podle nás - a vy jste nuceni si to nějak vysvětlit, nějak se bránit... a co byste měli dělat... Nejlepší v takových případech je, že to lidé dělají a obviňují ostatní ze svého náhle trapná situace... tedy v našem případě veškeré moderní umění a nadaní autoři, kteří ho tvoří. Dále, neschopnost pokračovat v konverzaci vede k trapnosti, která se zase mění v nepřátelství. A z následného opakovaného opakování se stává habituálním jako reflex. Pak se takový člověk, hnán zvědavostí a přirozenou touhou po porozumění, vydá na výstavu... a zažije nekontrolovatelný pocit agrese. A přirozeně vztekle obviňuje umění. Jak může takové pohoršení dopustit – ptá se... Co se týče lidí umění, každý může urazit génia, ale sám se považuje za génia……