V monografii "Utváření člověka. Pohled na psychoterapii“ (1994) obsahuje hlavní vědecké zájmy a názory Carla R. Rogerse, amerického psychologa a jednoho ze zakladatelů humanistické psychologie a tvůrce přístupu k psychoterapii zaměřeného na klienta. Píše o hlavním úkolu humanistické psychologie, popisuje proces utváření osobnosti, narýsuje hranici mezi normou a patologií osobnosti. Zajímavé je především to, že kniha může posloužit jako průvodce pro práci s klientem jako psychoterapeuta i jako psychologického poradce, protože popisuje hlavní principy vztahu „psychoterapeut – klient“. Níže bych rád zdůraznil tři hlavní témata, která jsem po přečtení monografie identifikoval. co je to člověk? Čím by se měl stát/být Člověk je od přírody svobodný a nezávislý. Není to však možné plně pochopit, protože člověk má neustálou tendenci se rozvíjet a aktualizovat „Tato touha, která je přítomná v celém organickém a lidském životě, je šířit se, expandovat, osamostatňovat se, rozvíjet se, dospívat. sklon projevovat a využívat všechny schopnosti organismu do takové míry, že taková činnost posiluje organismus neboli „já“. Rogers K.R. Na rozdíl od freudismu Rogers nepřijímá podstatu člověka jako čistě živočišného útvaru, postaveného pouze na instinktech. Tato podstata je lidská, společenská, neusiluje o destrukci, ale pouze o obohacení svého prožívání „<...> Nejhlubší vnitřní jádro lidské přirozenosti, nejhlubší vrstvy jeho osobnosti, základ jeho „živočišné podstaty“. jsou v podstatě socializovaní, racionální, realističtí a posouvají ho dál.“ Rogers K.R.2. Co pomáhá člověku stát se tím, čím by měl být? Co člověku překáží v jeho harmonické existenci a rozvoji jsou vztahy s druhými, do kterých v průběhu života vstupuje? Za prvé, interakce s významnými lidmi (například rodiči, bratry, sestrami, dalšími příbuznými) má velký vliv na rozvoj osobního „já“. Důvěryhodné a upřímné vztahy podporují realistické přijímání sebe sama a svých pocitů, zkušeností a otevírání se změnám ve směru vlastní lidskému tělu Překážkou osobního rozvoje může být odmítání emocí, které jedinec považuje za ohrožující nebo pro sebe nepřijatelné. Tím odmítá vlastní zkušenost.3. Jak může pomoci psychoterapie Hlavním prostředkem pomoci člověku je psychoterapie zaměřená na klienta a úkolem terapeuta je být ke klientovi co nejupřímnější, neschovávat se za „masku“ a jednat s ním jako s plnohodnotným? osoba, nikoli jako subjekt. Teprve při vytváření tzv. „pomocné terapie“ se klient postupem času přijme takový, jaký je, zažije pocity, které mu dříve nebyly vpuštěny do vědomí, a klient rozvíjí empatii vůči druhým z nejhlubších základů psychoterapie spočívá v jednotě zážitků. Klient je schopen svobodně prožívat svůj pocit v celé jeho síle a prvotnosti, bez intelektuálních zábran a opatření, aniž by byl vázán znalostí protichůdných pocitů.“ Rogers K.R. Při rozhovorech mezi terapeutem a klientem by měl být vytvořen psychologický kontakt pro plné odhalení vlastních pocitů a hlavně zážitků, které se dříve nedaly srovnávat s reálným sebeobrazem klienta by si měl přečíst každý a je nutností pro každého psychologa, který je zaměřen na pochopení lidské podstaty a práci s ní. Rogers píše snadno a jasně. A hlavní věc, proč doporučuji přečíst si tuto knihu, je, že cítíte kladný vztah k osobnosti člověka, a ne k němu pouze jako k pacientovi. A pak je pravda, že mezi psychoterapeutem a klientem je možný „pomocný“ kontakt.