Poměrně běžné tvrzení, že každý člověk je tak či onak psychologem. A tento výrok má skutečně právo na existenci. Všichni jsme totiž neustále v kontaktu s okolním světem. Každý den komunikujeme s ostatními lidmi a získáváme zkušenosti s budováním a udržováním vztahů. A i když se tohoto procesu účastníme všichni, každý z nás si vytváří vlastní zkušenost. Prostřednictvím kontaktu se světem a lidmi kolem nás do jisté míry poznáváme sami sebe. A díky tomuto kontaktu máme o sobě obraz. Protože nás nikde neučí, jak správně budovat a udržovat vztahy, učíme se to sami. Učíme se přitom většinou nevědomě, kopírováním chování našich rodičů a lidí pro nás důležitých. A to, jak budujeme naše vztahy, závisí na tom, jak nás tito blízcí lidé ovlivňují. Pokud naši blízcí dokážou navazovat a udržovat dlouhodobé a přátelské vztahy s ostatními lidmi, s největší pravděpodobností bude pro nás snazší si tuto dovednost vytvořit také. Pokud naši rodiče a významní dospělí nevědí, jak to udělat, je pro nás mnohem obtížnější to reprodukovat v našich životech. Každý z nás má každopádně možnost se to naučit, ale ne každý se to chce naučit. A každý, kdo se nechce učit život prostřednictvím výskytu různých problémů a potíží, bude znovu a znovu mít šanci tuto zkušenost získat. Ale jen málokdo se odváží a lpí na šanci změnit svůj život. A za touto neochotou změnit se je mnoho důvodů. Nebudu je zatím rozebírat všechny. Zmíním jen jeden. To je banální nedostatek znalostí a dovedností, které lze uplatnit ve své vlastní životní kreativitě. To je důvod, proč všichni lidé mají psychologickou zkušenost s interakcí se světem a lidmi kolem nich, ale ne každý je na tuto interakci „expertem“. A proto, pokud potřebujete tu či onu pomoc, pak je lepší obrátit se na někoho, kdo skutečně může pomoci. A nemusíte se kvůli tomu vždy obracet na odborníka. Pokud ale opravdu chcete získat kvalitní pomoc, pak byste měli věnovat pozornost tomu, zda člověk, kterého kontaktujete, dokáže podobné problémy řešit ve svém vlastním životě. Souhlaste, že je hloupé hledat pomoc ve finančních záležitostech u člověka, který stěží vydělává. Totéž platí pro otázky duševního zdraví, vztahů atd. Stojí za to kontaktovat osobu, která se může chovat jako „odborník“ a skutečně poskytnout pomoc. A zárukou úspěšné pomoci nebude ani absence takových problémů u osoby, na kterou jste se obrátili, ale to, jak efektivně je dokáže vyřešit. Opět, pokud uvedeme analogii s podnikáním, na koho byste se obrátili s prosbou o radu: na dědice mnohamilionového jmění, který nikdy neměl finanční problémy, nebo na člověka, který vlastním úsilím, překonáním obtíží, dosáhl materiálního blahobytu ? Myslím, že odpověď je zřejmá. První „poradce“ vám prostě nebude rozumět, nikdy nic podobného nezažil a nic užitečného vám nenabídne. Druhý naopak všechny obtíže zažil „na vlastní kůži“ a z pozice zkušenosti dokáže kompetentně pomoci. Na základě výše uvedeného můžete okamžitě pochopit, že mýtus, že „psycholog je člověk, který nemá žádné problémy“, prostě není skutečný. Naopak psycholog je „povinen“ mít problémy (ať už to zní sebevíc vtipně). V první řadě ale musí mít zkušenosti s řešením vlastních problémů, teprve pak může účinně pomáhat druhým.