Od autora: Zrada ze strany partnera je jednou z obludných událostí v životě člověka. Psychotechnologie (technika psychoterapie) pro práci s akutními stavy je jednou z obludných událostí v životě člověka. Z hlediska míry stresu je zrada o něco nižší než smrt blízké osoby nebo rozvod. Když se dozvíme o zradě, ocitneme se doslova v „psychologické bouři“. Nevíme, co dělat nebo jak žít dál... ztrácíme psychickou stabilitu. Dobrý den, přátelé! Já jako psycholog-psychoterapeut vím, že klienti, kteří přicházejí pro pomoc od psychoterapeuta nebo psychologa v situaci zrady, jsou většinou v akutním (krizovém) stavu. Akutní (krizový) stav je charakterizován buď silným emočním potlačením (blíže k apatii a depresi), nebo naopak silným emočním vzrušením (popírání, vztek, agrese V tomto ohledu člověk potřebuje nejprve jen pomoc). Nepotřebuje těžkopádné teoretické materiály o psychologii zrady. Potřebuje jen pomoc, aby se cítil lépe. Alespoň trochu, ale je to jednodušší...Proto první věc, kterou s mými klienty během krátkodobého psychoterapeutického sezení děláme, je přijmout situaci, která se stala. Co je přijetí toho, co se stalo? Představte si nešťastníka, kterého zastihne bouřka, když lije jako z vědra. Muž se sotva pohybuje po ulici, nemá u sebe deštník. A on, aniž by se na vteřinu zastavil, bručí a dusí se. Představili jste si takový depresivní obrázek Níže uvádím popis psychotechnologie nebo psychoterapeutické techniky, kterou ve své práci úspěšně používám? Vycházel jsem z materiálů semináře „Práce s akutními stavy“ S.V. (Zakladatel inovativního systému psychologického poradenství a krátkodobé psychoterapie - Integrální neuroprogramování): Pohodlně se usaďte, ať vás nikdo neruší na 10bodové škále (0-10). co se stalo, když jsem nahlas řekl větu: „Zrada, přijímám tě! Existujete a je hloupé popírat, že neexistujete. Ano, je to hrozné, ano, je to nesnesitelné, ale existujete. A já tě přijímám. Přijímám tě jako myšlenku. Přijímám tě jako emoci. Přijímám tě jako pocit. Beru tě absolutně a úplně za samozřejmost!" Vzdej se bolesti: "Teď cítím bolest a je to nesnesitelné. Bolest, která se stala, bolest, která prostupuje celým mým tělem. Ale čas plyne, sekundy, minuty, hodiny a dny plynou, roky a desetiletí plynou... A teď nastala chvíle, kdy jsem připraven vzdát se této bolesti, osvobodit své myšlenky od bolesti. Osvoboď mé emoce od bolesti. Osvoboďte mé pocity a mé tělo od bolesti!“ Vzdejte se zášti a viny: „Nyní cítím zášť a vinu a je to nesnesitelné. Zášť a vina za sebe, za něj (ji), zášť a vina za to, že se to stalo, zášť a vina, která mi prostupuje celým tělem. Ale čas plyne, plynou vteřiny, minuty, hodiny a dny, plynou roky a desetiletí... A teď nadešel okamžik, kdy jsem připravený vzdát se této zášti a viny, osvobodit své myšlenky od zášti a viny. Osvoboďte mé emoce od zášti a viny. Osvoboďte mé pocity a mé tělo od zášti a viny!" Vzdejte se hněvu: "Teď cítím hněv a je to nesnesitelné. Hněv, že se to stalo, hněv, který prostupuje celé mé tělo. Ale čas plyne, sekundy, minuty, hodiny a dny plynou, roky a desetiletí plynou... A nyní nadešel okamžik, kdy jsem připraven vzdát se tohoto hněvu, osvobodit své myšlenky od hněvu. Osvoboď mé emoce od hněvu. Osvoboďte mé smysly a mé tělo od hněvu!“ Naučte se: „Jsem si naprosto jistý, že mince má dvě strany. Jsem si naprosto jistý, že existuje den a noc. Teď si matně začínám uvědomovat, že ve všem je nějaké ponaučení. Nyní začínám matně tušit, že z toho, co se stalo, je také poučení. Ale čas plyne, sekundy, minuty, hodiny a dny plynou, roky a desetiletí plynou... A teď je čas se poučit z toho, co se stalo... Myslím, že ponaučení z toho, co se stalo, je, že...“ Minimalizujte důsledky: „Nyní,/