Stálý pocit úzkosti nestojí za to žít. Dá se snadno napravit. V kognitivně behaviorální psychoterapii náprava nevydrží roky a klienti po pár měsících dostávají úzkost pod kontrolu Mimochodem velmi dobrá zpráva - úzkost nám byla předána jako důležitý prvek přežití v primitivní společnosti. Ten Andrjuša z doby kamenné, který si nedělal starosti, je dávno pryč. Ale úzkostlivý Kolja, který při tom šelestu ucukne, v nás stále žije, ale jak se mohu zbavit úzkosti, která mě pohlcuje? Když nastane tento stav, mnoho životně důležitých zdrojů se vynakládá na starosti a to se odráží ve zdraví, v práci a v rodině. Není to doba kamenná a šavlozubý tygr mě nepronásleduje? manažera pořádajícího skupinovou akci pro klienty - konference Ukážu vám fáze, jak se náš mozek začíná děsit a co je potřeba udělat jinak: 1. Mozek poznal nebezpečí Nikdo se konference nezúčastní, ale Pozval jsem tě. Správnější je začít se na věci dívat realisticky. Veškerá příprava proběhla včas, všichni klienti uvedli, že tam budou. Pro takovou myšlenku neexistují žádná fakta 2. Stejně začínám nebezpečí povyšovat na katastrofu. 4 klienti se neodhlásili a vím, že i další manažeři se odhlásili stejným způsobem a 95 procent klientů nepřišlo. Postrádám. Bude událost pro jednu osobu Je to správnější takto - pak si vzpomenu a přemýšlím, jaký je nejhorší scénář. Ale nejhorší je napsat vysvětlující poznámku bez sankcí 3. Začínám situaci kontrolovat. Je hysterické volat svým kolegům, zda vše udělali, zda pozvali všechny, volat a psát klientům dvakrát denně, zda budou na akci. Správnější je to takto – zastavím se a pustím situaci 4. Utíkám před úzkostí a situacemi, které takové stavy způsobují. Po pořádání akce se rozhoduji, že už takové formy práce nebudu vykonávat, je to správnější - musíme běžet na poplach! Plánuji co nejvíce akcí a běžím vstříc úzkosti a těmto situacím přeji hodně štěstí při práci s vaší úzkostí!!