Moderní matka už není ta samá hospodyňka, která sedí doma s dětmi a dělá domácí práce. „Moms of Our Times“ je úplně jiný. Potřebují nejen udržovat pořádek v domácnosti a vychovávat děti, chtějí dobře vypadat, být zajímaví a realizovat se profesně i kreativně. Je pro ně důležité držet krok se vším. A to je úžasné, ale často se stává, že vyrovnání se s neposlušností jejich dětí vynaloží spoustu času a úsilí a na seberealizaci jaksi nezbývá! Dítě neposlouchá a často se stává jednoduše neovladatelným. Rodiče miminka jsou často bezradní a nevědí, co v těchto případech dělat. Když se miminko vymkne kontrole, přepadne vás pocit bezmoci. Podráždění a vztek se stávají nejčastějšími pocity rodičů, které neposlušnost dětí doprovázejí Když se rodičů ptám na to, co děláte v případech, kdy vás miminko neposlouchá, častěji slyším „...vynucujeme...přemlouváme.. křičíme... požadujeme... trestáme.“ Všechny tyto činy jsou páchány ze zoufalství a bezmoci, jak se říká, „na city“ a nejčastěji „nefungují“ Pojďme společně přijít na to, proč dětská neposlušnost vzniká, co dítě nutí k odporu, vzpouře a záchvatům vzteku. Miminko roste Jedním z důvodů dětské neposlušnosti je věková krize. To je období, kdy se dítě vnitřně přebudovává a začíná si jinak budovat vztahy s lidmi. Dítě již nemá zájem o staré způsoby interakce a ty nové ještě nejsou dostatečně zvládnuté, aby jejich používání bylo přirozené. Je to období, kdy je to pro dítě velmi těžké – mění se, roste a stává se v tomto období neovladatelným. Krize se pozná, když se negativismus stává častým projevem a částečka „ne“ je jedním z nejoblíbenějších slov dítěte Období krize není věčné a propuknutí neposlušnosti se obvykle vyrovná po 2-3 měsících. Během této doby je potřeba být trpělivý a pokud možno občas dovolit dítěti, aby se chovalo po svém. Konfrontace miminka a neustálé požadavky na určité chování jen zvýší jeho negativismus a zkomplikují krizi Mami, hraj si se mnou... Stává se, že miminko neposlechne, protože mu chybí rodičovská láska, péče a pozornost. Dítě netoleruje lhostejnost k sobě samému, je pro něj snazší snášet tresty a nesouhlas rodičů, než cítit lhostejnost z jejich strany. Jinými slovy, pokud dítěti chybí rodičovská láska, vynahradí si to neposlušností tím, že vás neustále rozptyluje, jako by na sebe „prosilo“ vaši pozornost. Děje se tak proto, že dítě pociťuje nedostatek rodičovské péče, pozornosti, náklonnosti a „negativní“ pozornost se přijímá mnohem snadněji než pochvala. Dítě například pomáhá mamince utírat prach. Máma, která to vnímá jako dětskou hru, si tohoto okamžiku nemusí všimnout nebo ho považovat za samozřejmost, a co je nejdůležitější, nepochválit ho. Pokud ale dítě rozsype kompot na nový koberec, nezůstane to bez následků. A pak dítě pochopí, jak získat pozornost od svých rodičů. To samozřejmě není příliš příjemné, ale přesto byla pozornost věnována a cíl byl dosažen Metoda, která pomůže najít cestu z této situace, je poměrně jednoduchá - musíte trávit více času s dětmi, kompenzovat to! za nedostatek pozornosti a péče s pochvalou, zájmem o život dítěte, společnými hrami, zábavnými rozhovory tady mám na starosti ty rodiny, kde je výchovný styl příliš měkký a rodiče na dítě nekladou přísné požadavky , je vidět tzv. rivalita s rodiči o moc. Dítě se snaží samo rozhodovat o tom, jak jednat, a podřizovat si chování dospělých. Navenek to může vypadat legračně, ale zapojením se do „hry na shovívavost“ rodiče často vyvolávají neposlušnost. Další možnost je možná: rodiče se o své dítě bojí a začnou se o něj příliš starat. Dítě se snaží prosadit, uniknout z přehnané péče rodičů, prokázat se,ukázat, že je to člověk, to je důvod, proč se obrátit na sebe a přehodnotit způsob, jakým se svým dítětem jednáte. Položte si otázky: „Jsou na dítě kladeny příliš velké nároky? Komentáře? Kritici?", "Zasahuji příliš často do nezávislých záležitostí dítěte?" V tomto případě můžete přemýšlet o přidělení oblasti činnosti pro dítě, ve které bude projevovat nezávislost. Je důležité nezasahovat a poskytnout příležitost k samostatnému rozhodování. Vymyslete pro své dítě aktivity, ve kterých se může projevit a cítit se dospěle Pouze hlavní důvody neposlušnosti jsou popsány výše. Můžete také najít zvláštní případy touhy pomstít se rodiči za způsobené urážky, neposlušnost způsobenou hlubokým porušením vlastního postoje k sobě atd. O nás, o rodičích Abychom pochopili, jak správně jednat a snížit protestní reakce dítěte, je nutné umět rychle a jasně určit důvody neposlušnosti . V tom nám pomáhají naše emoce. Ano, ano, nedivte se, přesně to, co v dané situaci cítíme, nám pomůže přesně pochopit důvod neposlušnosti dítěte. Opravdu, když máma nebo táta vidí, co jejich dítě dělá, je nepravděpodobné, že budou schopni zůstat v klidu. Emoce vrou a kypí. Navíc emoce jsou různé Pojďme společně přijít na to, jaké jsou naše emoce a jaké důvody k neposlušnosti nám říkají. Expresní diagnóza dětské neposlušnosti Začněme tedy jednou z nejčastějších emocí v reakci na dětské žerty – podrážděním. Nejčastěji se to děje v situacích, kdy jste něčím zaneprázdněni a nechcete být rozptylováni. Například vaříte, uklízíte dům nebo vykonáváte důležitou a zodpovědnou práci. A pak uslyšíte „mami...pomoz mi...mami...já to nezvládnu...mami...koukej...mami...pojďme si spolu hrát...mami...mami ...maminka...". Je opravdu nepříjemné tohle slyšet? Některé maminky, které znám, říkají, že to může trvat celý den, dítě se nedokáže samo zabavit a teď se podívejme hlouběji a uvidíme, co se s dítětem děje. Pokud jste tedy podráždění, pak s vysokou mírou pravděpodobnosti dítěti chybí pozornost rodičů a jejich péče. Chce větší zapojení rodičů, společné hraní nebo jen příjemná slova souhlasu. Když to dítě nedostane, začne jednoduše „prosit“ o pozornost Další běžnou emocí rodičů k neposlušnosti je hněv, když se zdá, že uvnitř něco vře. Jste pobouřeni a jednoduše „naštvaní“ tím, co se děje. V tomto případě je nejpravděpodobnějším důvodem neposlušnosti rivalita s rodičem. Dítě se snaží vytvořit si vlastní pravidla. To znamená, že zpochybňuje autoritu svých rodičů. To je právě případ, kdy je posilování moci a postavení dospělých v rodině oprávněné. Je důležité a nutné nastavit pravidla a zajistit jejich dodržování Stává se, že jsme vůči dítěti uraženi, když něco provedlo. Uvnitř je pocit, že to dítě udělalo schválně. V tomto případě může být důvodem neposlušnosti touha po pomstě. Nevzniká z ničeho nic, ale ze zkušenosti vlastní zášti, bylo by hezké hledat zášť dítěte a promluvit si s dítětem o situaci, kdy jste ho urazili. S největší pravděpodobností se jedná o nedávnou situaci, protože... děti si málokdy pamatují dlouhodobé křivdy (to se také stává a odráží to jeho osobní vlastnosti a poslední věc, kterou jsem chtěl zmínit, jsou těžké rodičovské pocity - beznaděj a zoufalství). V tomto případě se dítě stává neovladatelným a neposlušnost nabývá extrémních forem. Rodiče se často jednoduše „vzdávají“ z neschopnosti dítě nějak ovlivnit, co se s dítětem děje? To se stává těm dětem, které nashromáždily mnoho zkušeností s neúspěchy, kritikou, komentáři a urážkami, které jim byly adresovány. Ve výchově byl tlak a touha strnule si podřídit chování dítěte. V důsledku toho si dítě není jisté (za agresivitou se často skrývá nejistota), nízké sebevědomí a ztráta víry ve svůj úspěch. Přijímá jako fakt slova svých rodičů, že on