JE OPRAVDU TOHLE? 3 LETÁ KRIZE? E.V. Plotnikova, výchovná psycholožka, Dětský domov KGKOU 6, služby pro práci s pěstounskými rodinami. Je vaše dítě ve fázi dospívání mezi dvěma a třemi lety? Vidíte jeho nezávislost: chodí, běhá a mluví... Můžete mu svěřit a důvěřovat mnohé. Vaše nároky se zvyšují. Pomáhá vám mnoha způsoby. A tato nekonečná "já sám!" a proč?". A najednou... S vaším dítětem se něco stane. Jeho chování se mění přímo před našima očima. A hlavně – k horšímu. Je to, jako by někdo nahradil vašeho mazlíčka. Připadáte si, jako by vám místo měkkého, přítulného, ​​poddajného a poddajného dítěte někdo podal tvrdohlavé, škodlivé a vrtošivé stvoření. Ostré výstřelky se objevovaly při každé příležitosti. Pojďme se projít. Nepůjdu. Jdi na oběd. nechci. Poslouchejme pohádku. Nebudu. V obchodě upadl na podlahu a klepal si nohama. A tak dále a tak dále... Důvody vzniku negativismu, tvrdohlavosti, svévole a dalších příznaků v chování se vysvětluje tím, že dítě začíná uznávat samo sebe jako samostatnou osobu a projevovat svou vlastní vůli. Každé dítě musí nutně projít projevy psychické krize, které mu umožní postoupit do další vývojové fáze. Stav psychické krize lze přirovnat ke vzniku náhlého onemocnění, kdy se objevují negativní příznaky, následně mizí a dítě se uzdravuje. Krize se vyskytuje u každého člověka, ale míra jejího negativního projevu závisí na individuálních kvalitách duševních vlastností. Ve 3 letech děti očekávají, že dospělí uznají nezávislost a nezávislost. Dítě chce, aby se ho zeptalo na jeho názor, aby se s ním poradilo. Dítě se snaží rozhodovat samo. A čím více se dítě při rozhodování rozhoduje a dělá chyby, tím rychleji se naučí komunikovat s ostatními. Co by měli rodiče dělat? Doporučím několik způsobů, jak rodiče reagují a chovají se. A tak než se obrátíte na dítě, předložte své požadavky ve formě návrhu a dejte dítěti na výběr. Půjdeme se projít nebo si budeš hrát? Budete jíst nebo se dívat na televizi? atd. Pokud je dítě „přemoženo“ negativitou a vzdoruje vašemu návrhu, můžete se pozastavit, chvíli počkat, až se miminko rozhodne, v klidu přečkat hysterii a pak mu vysvětlit, jak se správně chovat a prudké převedení pozornosti dítěte na jiný předmět nepochybně pomáhá překonávat krizové momenty klidněji. Dítě si neuvědomuje, co se s ním děje, a málo kontroluje své chování. Děti je třeba chválit za dobré chování a povzbuzovat je k samostatnosti. Potřebuje vaši podporu Vy, dospělí, musíte respektovat názor dítěte a jeho touhu po nezávislosti. Není potřeba dělat pro dítě to, co zvládne samo. Nekritizujte dítě: „Proč jsi křičel? lidé se na tebe dívají..." Efektivnější by bylo: „Je mi líto, že jste se nedokázal udržet...“ nebo „Jsem tak naštvaný...“. Je to vyjadřování našich pocitů, které učí dítě vyjadřovat své emoce a rozumět jim. Proto je velmi důležité, aby si dospělí včas všimli a pochopili příznaky této psychické krize. A nejlepší na tom je, že brzy znovu uvidíte své milující, klidné miminko..