Myslím, že každý z nás slyšel takové rady nejednou, od příbuzných, přátel, známých, koučů, mentorů a někteří i od psychologů. Pomohly někdy tyto rady? Byl z nich nějaký užitek? Opravdu to pro nás bylo jednodušší a konečně jsme pochopili, co je potřeba udělat? "Jaký druh rady?" - ptáš se. Ano, tady jsou! Ale už jsi začal hádat, že?) Buď pozitivní Neboj se Všechno bude v pořádku Musíš si věřit Věřím v tebe Snaž se rozptýlit Jen se přestaň bát (neboj) atd. Ale ne nesuď přísně, souhlasím - pozitivita není špatná věc a bylo by opravdu dobré v ní občas zůstat) Ale není pravda, že dávat takové rady nebo slova na rozloučenou - myslet pozitivně, je totéž jako vyprávět člověk, který se bojí výšek – „Neboj se toho, jen se zvedni vysoko a podívej se dolů. Je to tak jednoduché!" Chápete, že taková rada je nepravděpodobná k ničemu. Nebo je nyní například nejoblíbenější „musíte věřit v sebe“. Na první pohled to také není špatná rada. Napadlo vás ale někdy, že to v podkôrě zní asi takto: „Ano, vidím, že pochybujete o svých schopnostech, jste slabí a neumíte si poradit sami se sebou. Ale nebuď slaboch. Tak hoď všechny ty nesmysly z hlavy a věř si, tak to chci!“ Když to slyšíte, začínáte si věřit? Sotva! Co na tom, že vám váš přítel „věří“? Pomáhá vám to? Ne, to je určitě skvělé, ale nemyslím si, že to pro vás bude jednodušší! A když se na to podíváte z druhé strany, důvěra vašeho přítele ve vás nemá nic společného s vaší důvěrou v sebe. A velmi často taková prohlášení „Věřím v tebe“ přidávají ještě více pochybností - prostě nevíte, co doopravdy jsem! Jak ve mě můžeš věřit, když já nemůžu věřit sám sobě? Logické, nesouhlasíš Nebo například někdo z vašeho okolí, když vidí váš „kyselý nebo úzkostný obličej“, říká: „Poslouchej, potřebuješ se uvolnit nebo se rozptýlit, pojďme se projít.“ A teď „kráčíte“, ale vaše nálada se nezvedá a ve vaší hlavě se stále rojí úzkostné myšlenky a nemůžete se nechat rozptýlit. Neustále přemýšlíte o svém problému a také jste podrážděni, když jste vyrušeni ze svých myšlenek nebo se ptáte na to, co považujete za hloupé otázky. Vraťte se domů po procházce a rozrušte se ještě víc, protože jste se nemohli „rozptýlit a odpočinout si“ Zde je případ z praxe Moje klientka O., mladá žena, 32 let, mluvila o své minulé zkušenosti s prací psycholog K., mimochodem podle něj v KBT přístupu, se O. obrátila na K. na konzultaci s každodenním dotazem Žila v civilním manželství s mužem a nedávno si myslela, že ji opustí Ale je to jednoduché říkat, že tyto myšlenky jí nevycházely z hlavy ve dne ani v noci, ai když měla potíže s usínáním, zdály se jí hrozné a znepokojivé sny o tom, jak ji stále opustil, a nic konkrétního tomu nenasvědčovalo měli dobrý vztah a nebylo si na co stěžovat a O. se odvolával na předtuchy, takže když se na konzultaci rozhodli pracovat především s úzkostí samotnou a naučit se ji překonávat, O. doufal, že K. jako odborník v tomto oboru by jí všechno řekl, vysvětlil a naučil, jak se s tím obsesivním pocitem vyrovnat, a tak sedí naproti sobě, O. pozorně naslouchá každému jeho slovu, jako neuvěřitelně cenný zdroj moudrosti a ... K. říká: "Musíte se přestat bát." O. si nejprve myslí, že to nepochopila, a znovu se ptá: "Jak s tím můžu přestat?" K se usměje a dodává: "Pokaždé, když se začnete bát, řekněte si: "Přestaňte." Potom podá O. gumičku a požádá ho, aby si ji nasadil na zápěstí. "Pokaždé, když se začnete bát, udeřte se gumičkou a řekněte Stop!" O., trochu s nadějí, jde domů a začne se snažit přetrhnout gumičku a nařídit si, aby přestala, s myšlenkou stop. Dělá to celý týden. To ji samozřejmě trochu rozptýlí, ale rušivé myšlenky se zase vrátí. Přes!