Od autora: Paradoxem naší existence je, že neustále usilujeme o osamělost, ale zároveň nás tato samota utlačuje. Totéž platí pro náš život ve společnosti. Jsme malou součástí velkého mechanismu zvaného společnost. Nacházíme se v ní, realizujeme své představy a potřeby, ale zároveň je pro nás někdy těžké být obklopeni ostatními, často cizími lidmi. To závisí na řadě důvodů, jako jsou: neochota přijmout hodnoty druhého člověka, sobectví, touha po osamělosti atd. Pokud analyzujete svůj den, pro mnohé z vás to nebude zjevení, které strávíme většinu života v práci, v týmu. A proto naše postavení ve společnosti, náš společenský okruh, schopnost vycházet a soužití v týmu je pro nás a náš život jako celek velmi důležité. Jeden filozof kdysi napsal, že život ve společnosti od nás vyžaduje obrovskou odvahu. Co je to za odvahu? Od dětství se učíme žít ve skupině, ale zároveň si od dětství rozvíjíme vlastní světonázor, názory a představy o životě. Každý jsme jiný a schopnost vycházet v týmu, respektovat hodnoty druhého člověka, aniž bychom obětovali své vlastní, je pro mnohé nepochopitelný luxus. Vzpomínám si na jeden výrok muže, který vzpomíná na svůj život v sovětských dobách a reflektuje svůj život v 90. letech. Říká: "Teď chce každý něco říct, ale nikdo nechce nikoho poslouchat." Když si to přeformulujeme po svém, tak v týmu jsou lidé, kteří o sobě chtějí hodně deklarovat a říkat, ale na nikoho nechtějí brát ohledy. Obrazně řečeno, posedlost sama sebou. A jednou z nezbytných podmínek pro úspěšnou existenci v týmu je schopnost respektovat druhé. Co je tím myšleno? To je schopnost slyšet, nejen mluvit. Zajímejte se o hodnoty jiného člověka, nejen o své vlastní. Zde je důležité pochopit, že kolem nás jsou lidé s vlastní pravdou a se svými vlastními principy života. Respektujte nejen své vlastní názory a zájmy, ale také zájmy svých kolegů a spolužáků. Platí nepsané pravidlo – vžijte se do kůže toho druhého. Zkuste pochopit, nebo ještě lépe, zeptejte se, proč se člověk chová tak či onak. Spolu se schopností respektovat druhého člověka je také velmi důležité, abychom si dokázali zachránit svou tvář. Bez masky nebo hraní role. To bude upřímné k sobě i k lidem kolem nás. V. Frankl, vězeň koncentračního tábora, ve svých pamětech píše, že jednou za mřížemi byly masky sejmuty a tatáž osoba měla na výběr sklouznout do stavu prasete nebo zůstat člověkem, včera byl ředitelem banky a dnes je supervizorem. Později bylo na toto téma provedeno mnoho studií, z nichž jedna byla z etických důvodů zastavena. Podstatou experimentu bylo pochopit přetěžování v armádě. Studii objednalo jedno z vojenských oddělení. Do experimentu byli vybráni postgraduální studenti kateder psychologie. Někteří z nich hráli role dozorců, jiní - vězni. Podmínky byly vytvořeny co nejblíže skutečnému životu. A čím dále experiment šel, tím více se studenti s rolí vžívali. A nakonec musel být experiment zastaven. Co se ale ukázalo, je to, jak nás naše pozice v týmu ovlivňuje. Tento příklad může být užitečný nejen pro manažery různých úrovní, ale také pro podřízené zkoušející různé role a masky. Dalším krokem je nevydávat myšlenky cizích lidí za své a naopak. Obecně nelži sobě a ostatním. Nesnažte se myslet na to, že člověku rozumíte lépe než on sám sobě. Pokud tomu či onomu jednání svého kolegy, šéfa nebo podřízeného nerozumíte, pak by bylo nejlepším řešením se ho na to upřímně a přímo zeptat. Shrneme-li, můžeme říci, že je pro nás důležité naše postavení a schopnost žít ve společnosti. Schopnost koexistovat v týmu není pro každého z nich jednoduchá a někdy pracná práce.