Od autora: Šílenství je, když člověk používá stále stejné techniky a upřímně doufá, že výsledek bude jiný. A. EinsteinJaké jsou lidské vnitřní problémy z psychologického hlediska? To jsou ty situace a události v našich životech, se kterými jsme se v „naši“ době nedokázali vyrovnat, ve kterých jsme selhali nebo před kterými jsme utekli, kde jsme vypadali slabí nebo hloupí, ty, které nás kdysi strašně děsily, v nás žijí v ve formě nestráveného kómatu událostí Navíc v paměti nezůstává to, co se stalo, to zůstává jen slabým otiskem, ale především nepříjemné zážitky, které jsme zároveň prožili. A jakmile se ocitneme v situaci, která jen stěží navenek připomíná (natož zcela podobnou), začneme se chovat podle předchozího vzoru. Ale protože minule jsme se s touto situací nedokázali vyrovnat a nerozebírali ji, tak se tentokrát vše opakuje znovu. Tak roste prožívání neúspěchů a prožívání situací, ve kterých prožíváme úzkost a strach, situace, na které reagujeme akutně emocionálně, předem odmítáme možnost v ní své chování změnit. Dá se říci, že vědomé rozhodnutí, svobodná volba, je nahrazena strnulou stereotypní reakcí, kdy emoce blokují intelekt, abychom dosáhli další úrovně života, musíme tuto „hrčku“ rozebrat a jít dál. Ale při rozboru problému se často setkáváme s vnitřním odporem, který se projevuje zíváním, hněvem a dalšími navenek nepochopitelnými reakcemi. A čím blíže jsme k problému, tím silnější jsou tyto reakce. Ale opakovaným opakováním toho samého v určité chvíli skutečně pociťujeme vysvobození, vyjádřené smíchem, slzami či pocitem úlevy A pokud v nás problém ještě není příliš hluboce zakořeněn, pak se stává, že o to, úplně se toho zbavíme. Ale pokud pronikl hluboko, pak se ho bohužel tak snadno nezbavíte. Skutečně hluboké vnitřní problémy vyžadují samozřejmě komplexnější přístup. Naše psychika se dá přirovnat k ledovci. Jak je známo, jen malá část je nad vodou a převážná část ledu je skryta v oceánu. Stejně tak vědomá část naší psychiky, tedy činy, které provádíme vědomě, zabírá pouze 1-5 % celkového objemu psychiky a nevědomí (činnosti, které provádíme nevědomě) tvoří 95 až 99 % objem Naše psychika má jednu specifickou vlastnost: umí nepříjemné zážitky, které nás trápí, vytěsnit ze sféry vědomí, „zapomene“. Proč to dělá? Faktem je, že každý člověk má v sobě neodmyslitelnou potřebu sebeúcty, udržet si o sobě relativně vysoké mínění. Ztráta sebeúcty má negativní důsledky a zbavuje člověka schopnosti jasně řídit své chování v přísném souladu s jeho cíli. Dá se říci, že bez sebeúcty člověk do značné míry přestává být osobou Ochranné mechanismy psychiky a právě ony nám pomáhají zachovat si sebeúctu, nám často umožňují dosáhnout vnitřní pohody vyhýbáním se a ignorováním. realita. Psychologická ochrana působí proti vůli člověka, když něco výrazně ohrožuje jeho duševní rovnováhu, duševní bezpečí a jeho sebeobraz. Kdy se aktivují obranné mechanismy? Důvody potřeby „zapnout“ ochranný mechanismus psychiky jsou různé. Hlavním kritériem pro jejich význam je představa člověka o tom, co je pro něj nejvíce traumatizující, jaké jsou jeho hlavní potřeby, psychologové se domnívají, že nejtraumatičtější pro člověka je ohrožení jeho „já“, konkrétně nespokojenost. potřeby „já“ pro sebepotvrzení, zachování vlastních hodnot a pocit identity, stejnosti, tedy ve vnitřní konzistenci, a také pocit ztráty kontroly nad sebou samým a potřebami druhých naše „já“, jako všechna naše ostatnípotřeby, vyžadují mimo jiné tzv. podpůrné informace, které pomáhají uchovávat a upevňovat představy o vlastním „já“, o jeho vztazích se světem a ostatními lidmi. Pokud tyto potřeby nejsou uspokojeny, je to vnímáno jako ohrožení „já“, vzniká silné emoční a motivační napětí – odpor a „já“ se v obraně uchýlí k působení obranných mechanismů.K. Rudestam tento pojem definuje takto: „Odpor je vnitřní bariéra, která v lidech vzniká ve vztahu k možným změnám chování nebo v uvědomování si významných zážitků. Odpor lze také vnímat jako obranu proti stresu z vývoje a změny osobnosti.“ Odpor vzniká proto, že naše problémy, byť pokřivené, pomocí obranných mechanismů stále uspokojují potřeby našeho „já“. Různé studie opakovaně prokázaly, že je důležité, aby si člověk o sobě udržel ani ne tak prosperující, ale spíše známý, stabilní obraz. To velmi jasně demonstruje takzvaný „nepohodlí úspěchu“. Jeho podstatou je, že člověk, který je zvyklý na neúspěch, když dosáhl úspěchu, vítězství, se ho snaží snížit na minimum, znehodnotit ho , stabilní obraz sebe sama poráží potřebu úspěchu Obecně lze říci, že hluboký problém se stává součástí našeho „já“, ale jeho část je neúplná. čím jsou zranitelnější, tím hlasitěji se tomu brání, tím více se tedy naše problémy brání změnám, tím jsou zranitelnější ve srovnání s plnohodnotnými osobními formacemi, jejichž místo zaujímají Jak se odpor projevuje v různých formách chování : 1) v touze dostat se ze situace (prostě odejít z místnosti, někam nepřijít apod. );2) v touze změnit téma rozhovoru nebo zvláště horlivě bránit svou nevinu 3) v neochotě k; mluvit o některých tématech, sledovat určité scény v divadle, kině 4) při náhlém kašli, kýchání, zívání, náhle probuzená brutální chuť k jídlu 5) v situaci časové tísně - v odvedení pozornosti od dokončení hlavního úkolu, nevyhnutelně vedoucí k pozdní, předčasné dokončení 6) ve zcela nepochopitelném pocitu únavy, který pochází z 7) v bezdůvodném smíchu, zdánlivě neopodstatněných slzách 8) v záchvatech nevyprovokovaného strachu a hněvu;9) v „uklouznutí“ myšlenek; , když potřebujete myslet na něco důležitého, hledejte východisko ze současné vážné situace V každém z těchto případů je důležitým znakem odporu to, že chování slouží jako kouřová clona, ​​která odvádí pozornost od skutečného významu toho či onoho. situace Pohled na problém ze strany vědomí Stejně jako nevědomí ovlivňuje naše vědomí, tak i vědomá, dobrovolná touha změnit sebe sama může mít dopad na nevědomí. Takové jednání samozřejmě vyžaduje určité úsilí, mělo by být vždy založeno na vůli, pozitivním myšlení a touze užívat si života. Stává se, že je pro člověka obtížné uvědomit si své vlastní problémy. Může pociťovat nepohodlí, pociťovat potíže, emocionální napětí, ale kvůli vnitřnímu odporu nemůže pochopit důvod své vlastní nespokojenosti, aby odpor obešel, osvobodil se od vnitřního napětí, dosáhl stavu relaxace a na tomto pozadí se stal vědom si svých vlastních problémů, můžete použít speciální techniky :1) Křičte ze všech sil. Samozřejmě nejlépe tam, kde vás nikdo neslyší, nebo se zavřenými okny 2) Sportujte nebo rychle jděte po ulici 3) Promluvte si, podělte se o svůj strach, úzkost s člověkem, který vám rozumí a podporuje vás otázka: „Co se děje, co se děje? co mě štve? V tomto případě můžete vší silou udeřit do polštáře nebo postele. Po určité ráně budete přesně vědět, co vás dráždí. A až skončíte s bitím, ucítíte.