Kreativita je hádanka, kterou si umělec klade Stanislav Jerzy Lec Sledujte odkaz a přihlaste se do kurzu Napište pohádku svého života Tak začneme? Tady před vámi leží prázdný list papíru Barva a velikost listu nejsou nijak zvlášť důležité, ale pro kreativitu nepoužívám čtverečkované nebo linkované listy papíru. Velmi připomíná školu a lekce písma. Můj „strach z prázdného listu“ pochází z dětství, z první třídy školy, kdy jsem si pod přísným dohledem mé matky dělal domácí úkoly na „psaní“ a slyšel jsem, jak za mnou křičí: „Zase jsem to podělala!“ Odtud pramení strach udělat chybu, strach napsat „špatně“. Pokud zažíváte „strach z prázdného listu“, pak se možná také zrodil pod vyčítavým, přísným pohledem matky, otce nebo učitele. Odložme zatím truchlení nad naším talentem „zničeným“ v dětství. Nyní se naučíme psát. Vytvořit. Budeme hrdinové, kteří překonávají strach. Probudíme naši kreativitu, a proto budeme jednat. A tak pokračujme. Většinou píšu na čistý bílý papír A4 a vy si vezmete ten, který se vám nejvíce líbí, a samozřejmě si připravte pero nebo tužku. V budoucnu není nutné používat papír a tužku, po jednom až dvou týdnech budete moci psát text na počítači, tabletu nebo jiném vhodném médiu. Tvoje volba. Ale první úkoly a některá tréninková cvičení je potřeba splnit pouze na papíře Účelem cvičení, které vám nyní navrhuji, je překonat blok, který často vzniká před napsáním prvního řádku vyžadují jakékoli myšlení, žádné speciální školení, žádné dovednosti psaní. Na první pohled vypadá toto cvičení hloupě a „hloupě“. Už jste někdy viděli, jak malé děti napodobují dospělé – neznají písmena, nevědí, jak psát, dokonce ani jak správně držet pero? Děti píší klikyháky, které matně připomínají písmena - velké, křivé, náhodně sklouzávají z řádku, ale zároveň jsou velmi zapálené pro tento proces, aby překonaly psychologickou bariéru - „strach z prázdného listu“ a začaly tvořit. musíme se znovu „vrátit do dětství“ – naučit se znovu psát. Ale jak to udělat? Proveďte níže uvedené cvičení č. 1. Vezměte do ruky pero, kterým obvykle píšete (pro většinu je to samozřejmě pravá ruka) Položte si jednoduchou, ale otevřenou (!) otázku a napište to down. (Otevřená otázka – na tuto otázku nelze odpovědět jednoduše „ano“ nebo „ne“; vyžaduje odpověď jedním nebo více slovy) Například: „Co chci?“ dělat?!" "Jaké zvíře vypadám?" atd. Nejdůležitější je snažit se na tuto otázku neodpovídat hned. Nechte to „viset“ ve vzduchu Pokud jste, aniž byste měli čas si otázku zapsat, okamžitě dostali do hlavy odpověď, zapište si ji do ruky, kterou jste zvyklí psát. Poté přeneste pero z pravé ruky do levé (pokud jste levák, pak z levé do pravé Položte pero na papír a nechte svou ruku psát jakoby sama). Odpověď na otázku by měla ideálně pocházet odněkud z hlubin vašeho podvědomí. Pokud to funguje, odpověď přichází jakoby odnikud, není předvídatelná a rodí se přímo v procesu psaní. Pamatujete si na citát básníka a filozofa Stanislawa Jerzyho Leca na začátku tohoto dopisu? Kreativita je hádanka, kterou si umělec klade. Začněte si takové hádanky klást Pokud se vám odpověď zdá logická a známá, znamená to, že pravá hemisféra mozku (což je to, co chceme „probudit“) není propojena. pracovat a vaše „práce“ – levá hemisféra – k vám „promlouvá“ Je to pravá hemisféra, která je „odpovědná“ za naši tvůrčí činnost. Právě tam se rodí naše fantazie a sny, je to pravá hemisféra, která vytváří úžasné fantasmagorické sny. Ale většinou ji málokdy zatěžujeme prací vědomě, a proto není zvyklá pracovat. Levá hemisféra.