Slyšeli jste výraz: čím více lidí poznávám, tím častěji mám rád psy Za ta léta poradenství slýchám od klientů tak často, že jsem začal? abych věřil v účel mých uší. A dnes došlo k poznání, že životní cesta člověka je tak úzce spjata s myšlenkami člověka, že přestává vnímat realitu jedno nedbale vyřčené slovo, které může vymazat celý smysl života, což v nejkritičtější chvíli způsobí lhostejnost i k sobě samému. nemluvě o prostředí, člověk je zcela závislý na svých vlastních myšlenkách. A čím méně „odpadu“ obsahují v podobě reklam, televizních seriálů, zpravodajství a opakovaných flashbacků, tím snazší a klidnější je myšlenkový proces V současné době pozoruji velké množství lidí odtržených od skutečného stavu věcí, kteří přešli do virtuálních nebo televizních seriálů, kteří posuzují život podle vnucených vzorců, jako by se stali guru osudů jiných lidí Ve skutečnosti může člověk hodiny mluvit jen o tom, co ho trápí, překonávat emocionální rány slovy. A čím intenzivnější je ten okamžik, tím více slov o sobě a své bolesti vyřkne Chcete-li člověka poznat, dejte mu možnost se ozvat, řekla mi ještě jako dítě moudrá babička. A dodnes jsou pro mě její slova jako balzám A když se vrátíme k té větě o psech, tak mě moc mrzí, že člověka ani nenapadne, že všechny potíže pocházejí od něho samého stejná fráze, zdá se, že se člověk vrací do původní polohy, která ho k takové myšlence přivedla a poskytla mu hojné útulné odůvodnění. Výsledkem je, že téměř každé rčení se stává lakmusovým papírkem na cestě k vnitřnímu zhoršení stav a vnější projev. Osobnost je zničena zevnitř, podlehne pokušení stát se zlem Život v dobru a míru se sebou samým zanechává naději na zmizení osudem připravených zkoušek, protože osud není nic jiného než nedostatek výběru, túra po úzké stezce po hadovité cestě nebo jako ekvilibristika na vrcholu Je tomu tak skutečně?...