Od autora: Žít a milovat.... Lidé se od sebe liší nejen podmínkami a náplní života, ale i kvalitou. Ne každý má stejně dobrý život. Není mnoho lidí, kteří žijí svůj život kvalitativně: s velkým zájmem, kreativně a rádi. Není však jediný člověk, který by nechtěl zlepšit kvalitu svého života, učinit svůj život ještě bohatším a smysluplnějším. Kvalita života je pro každého z nás nejvyšší hodnotou. Kvalita života obecně je dána kvalitou života v konkrétních situacích, kvalitou prožívání každého aktuálního okamžiku „tady a teď“. To, jak žijeme v přítomném okamžiku, určuje kvalitu celého našeho života. V budoucnosti samozřejmě můžeme doufat v to nejlepší, ale zásadně důležité je, jak prožíváme konkrétní aktuální situace Analýzou schopnosti člověka prožít svůj život kvalitativně dojdeme k závěru o silné závislosti na stavu. osobní sílu a schopnost dosáhnout stavu štěstí. Abyste byli šťastní, musíte mít osobní sílu. Člověk ve stavu osobní síly je zpočátku zaměřen na aktivitu a konstruktivní řešení obtíží. Jak ukazuje moje terapeutická praxe, aktivita a konstruktivita jsou hlavními vlastnostmi stavu osobní moci. Zvláštnosti samotného stavu osobní moci (zejména zvýšený energetický tonus, dobrá fyzická pohoda, pocit subjektivity atd.) orientují člověka právě k takovým rozhodnutím. Musíte být schopni uspořádat štěstí, a proto je důležité řídit naše nevědomá rozhodnutí. Co a jak to udělat – odpovědi na tyto otázky nám umožňují získat moc nad sebou samými a výrazně zlepšit kvalitu života. Pro zvládnutí nevědomých rozhodnutí o povaze prožívání různých životních situací je důležité mít zvláštní sílu, kterou nazývám „zlatá veselá vůle“. Toto jméno použil C. G. Jung k označení schopnosti člověka vyrovnat se s negativními podmínkami. Tato schopnost vám umožňuje být neustále v kontaktu se svým „pravým já“. „Zlatá veselá vůle“ je forma vědomé činnosti člověka, založená na jeho důvěře v sebe, své schopnosti a jeho silné vlastnosti. Člověk, který má takovou energii, je schopen ovládat sám sebe, své emoce a myšlenky. Pocit vlastní hodnoty a jedinečnosti vlastní individuality mu nedovoluje propadnout sklíčenosti, nesmyslnosti a beznaději ani v těch nejtěžších situacích. Zlatá, veselá vůle je jakýmsi moudrým vnitřním rádcem a rádcem o tom, čeho je třeba si vážit, kam směřovat pozornost a úsilí překonat těžké chvíle života o tom svého času velmi dobře řekl a zpíval: „Jsou dny když se vzdáváš A nejsou žádná slova, žádná hudba, žádná síla V takových dnech jsem byl oddělen od sebe a nikoho jsem nežádal, aby mi pomohl........ Člověk, který má k dispozici. zdroj zlaté, veselé vůle nedoufá jen ve „světlou budoucnost““ To není naděje, to je skutečné poznání přítomnosti světelných sil, které vás podporují. Optimismus a veselost člověka je plně odůvodněna pochopením a pocitem vlastní autenticity. V tom, co se děje – v tuto chvíli nepříliš příznivé souhře okolností – vidíme zdaleka ne náhodný projev systematičnosti naší existence. Tato perspektiva vidění toho, co se děje, významně stabilizuje vlastní emocionální a dokonce i fyzický stav. Zlatá, veselá vůle je zvláštní funkcí připravenosti jednat konstruktivně v nepříznivých podmínkách a nedělat si starosti. Zlatá veselá vůle spočívá právě v tom, že tyto činy uvolňují energii optimismu a veselosti, víru v pozitivní a šťastný výsledek a dočasnou povahu obtíží. Ať se stane cokoli, vše má vysoký význam a příslib. Zlatá, veselá vůle jistě předpokládá smysl pro nádherné vyhlídky. By mělříci, že právě spoléhání se na nádherné obrazy a vjemy perspektivy při vnímání aktuálního okamžiku vytváří precedens pro nezranitelnost a veselost, úplnost a smysluplnost života. Optimisté jsou tedy životaschopnější – kreativní, fyzicky i psychicky zdraví a spokojení s vlastním životem – než pesimisté. Zlatá, veselá vůle je vlastnost, která je pro člověka tak významná, výrazně zlepšuje a obohacuje život člověka a je výsledkem sebevzdělávání a vědomé práce na sobě. Může a měla by být vědomě formována. Podstatou fenoménu zlaté veselé vůle je optimistický postoj. Optimistický postoj je charakterizován zásadním zaměřením subjektu na pozitivní význam (výsledek, výsledek) toho, co se děje, a základní možností pozitivního řešení Základem pro vytvoření optimistického postoje je zdroj překonání. V procesu socializace člověk získává zkušenosti s řešením pro něj obtížných situací, získává subjektivitu a začíná si vážit samotné možnosti řešení takových situací a vlastní aktivity zaměřené na výsledky. Člověk se stává schopným poučit se z obtížných situací a využít je. Zkušenost s překonáváním životních těžkostí je hlavní podmínkou toho, aby jedinec získal skutečně lidské vlastnosti. Individuální krása, osobní bohatství a váha člověka ve společnosti, jeho přínos pro veřejný život přímo závisí na povaze řešených problémů a obtížích, které se mu podařilo překonat. K překonání obtížných situací je potřeba vůle. Zlatá veselá vůle je zvláštním typem volních stavů, kdy člověk nejen vykonává dobrovolné úsilí, ale zároveň je inspirován energií veselosti a optimismu. Zde je samozřejmě více než jen síla vůle překonávat obtíže. Člověk ve stavu zlaté, veselé vůle je poháněn „vzrušením z dosažení nových výšin“. Toto vzrušení se jeví jako okamžik řešení rozporu mezi tím, co je (současný stav) a tím, co může být (chtěný stav). Zlatá, veselá vůle se projevuje jako fenomén předvídání možnosti získat pro sebe důležitý výsledek. Ve stavu zlaté veselé vůle je člověk již dobyvatelem a je veden smyslem pro perspektivu a účel Spoléhání se na cíl, myšlení na cíl a cílový stav jsou základem pro vznik zlaté veselé vůle. Účel vede i inspiruje. A je-li k překonání překážek potřeba vůle, pak k dosažení cíle je potřeba zlatá, veselá vůle. Kdo chce, najde příležitosti, kdo pochybuje, hledá vysvětlení, proč to nemůže udělat. A ti, kdo hledají taková vysvětlení, zpravidla nacházejí „objektivní a přesvědčivé důvody“ pro svou vlastní nedůslednost. Jinými slovy, pokud člověk nemá cíl, který ho orientuje do budoucnosti, jistě bude mít důvody, které ho spojují s negativními zkušenostmi z minulosti. Nejsme schopni změnit minulost, ale je v naší svobodné vůli a moci přinést určitou jistotu do naší vlastní budoucnosti. Takže smysl pro perspektivu a tím i samotný stav zlaté veselé vůle jako hlavní způsob, jak žít důstojný a konstruktivní život v obtížných podmínkách, přímo závisí na schopnosti realizovat své cíle. To je samozřejmě speciální dovednost - není to jako „pletení lýkových bot“. Schopnost člověka realizovat a jasně formulovat cíle ho činí nezávislým na těchto okolnostech, podřizovat okolnosti své vlastní vůli. Zlatá veselá vůle je formou energie dosažení, realizace cíle. Zlatá veselá vůle je ochota a schopnost dát energii optimismu do akce. Kvalita života člověka je přesně určena povahou energie, kterou vkládá do svého chování v obtížných situacích. Získat stav optimismu a rozvíjet vlastnosti zlaté, veselé vůle, která překonává pochybnosti, nerozhodnost, pasivitu - naprostonezbytný úkol. Nyní je zřejmý důvod, nebo spíše dokonce základ pro blaho a kvalitu života každého člověka. Proč někteří lidé žijí lépe a konstruktivněji, jsou šťastní a úspěšní? A ostatní – za stejných vnějších podmínek – jsou nešťastní, úzkostliví a pasivní.... Tvrdím, že takovým základem je schopnost a ochota člověka investovat energii veselosti a optimismu do vlastního jednání a chování a změnit tak současnou situaci směrem, který si přeje. Lidé toho schopní se vyznačují kvalitou zlaté, veselé vůle, co člověka nutí posouvat se vpřed, chtít a hledat něco víc, než svůj zvládnutý malý svět a proč je pro člověka v každém věku důležité nestát na místě. ale pohybovat se? Co je to za „hybnou sílu“, která vám nedovolí se uklidnit, ale vybízí vás k „Bojujte, hledejte, najděte a nevzdávejte se“ (A. Kaverin)? Tato síla je podobná té, která umožňuje křehkému výhonku prorazit asfalt. Zlatá veselá vůle přesně zahrnuje takovou energii, takovou sílu. To je určitá síla, která je vlastní životu samotnému, aby se vyvíjela a vyvíjela, jako potřeba se inkarnovat a uskutečnit – uskutečnit. Nyní musíme zjistit, jaký přesně je rozdíl v psychologii lidí, kteří mají vlastnosti zlaté, veselé vůle, a těch, kterým tato zlatá, veselá vůle bolestně chybí. Hovoříme samozřejmě o dvou zásadně odlišných životních paradigmatech (systémech přesvědčení a hodnot), která tvoří zásadně odlišné typy vztahů k sobě samému a ke světu. A pak bychom si měli popovídat o tom, jaké meta strategie mají lidé pro život po svém – o životním stylu. Způsob myšlení, styl a kvalita života tvoří jednotu. Rozdíl mezi těmito dvěma typy lidí je v tom, že ti, kteří mají kvalitu zlaté veselé vůle, si uvědomují, že vždy existuje skutečná volba: mezi dvěma alternativami jsou připraveni vybrat si tu lepší. Pro lidi s nízkou kvalitou života („život je těžký a nudný, ale krátký!“) není na výběr, protože neexistuje žádná pozitivní alternativa. V tomto stavu věcí – při absenci skutečné volby – spočívá skutečnost, že člověk dělá svou nejhorší volbu. Nevýběr je také volba, ale (v tomto kontextu) existuje horší volba... Hlavní teze: své stavy si můžeme vybrat a své stavy můžeme ovládat. Na svých seminářích o tom pořád mluvím, pořád to předvádíme, lidi to tady dělají pořád, ale lidé na to chronicky zapomínají. Nechají se unést podřadným stavem a odtud je pak samozřejmě cesta zpět obtížnější. Příkladem takové „vášně“ může být zášť, lenost, úzkost, žárlivost…. Málokdo si však myslí, že za podobných okolností může volit alternativní emoce a stavy! Leslie Cameron-Bandler a Michael LeBeau ve své knize „Rukojmí emocí aneb Jak si zachránit svůj emocionální život“ uvádějí tzv. citovou volbu: „... stejné životní situace, které u některých lidí vyvolávají zničující emoce, probouzejí u jiných záviděníhodné reakce . Všichni známe lidi, kteří se nejen dobře vyrovnávají, ale daří se jim v situacích, kdy se obvykle cítíme a jednáme nepatřičně. Tito lidé prokazují schopnost využívat emocionální volbu. Mají dvě charakteristiky emocionální volby, kterou tito lidé projevují, je jejich schopnost reagovat širším spektrem emocí. Za prvé, destruktivní emoce buď vůbec neprožívají, nebo pokud prožívají negativní emoce, nežijí jimi. Rozdíl zde spočívá v počtu emocí, které lze zažít, a ve snadném pohybu mezi nimi... Díky široké škále připravených emocí se takoví jedinci osvobodí od negativních emocí tak rychle, jako vyplivnou jídlo z mořských plodů. za druhéCharakteristickým znakem těchto jedinců je, že na své emoce (příjemné i nepříjemné) reagují spíše jako na skutečné, smysluplné informace o tom, jak zlepšit svůj život, než jako na náhodný šok z nepřátelského prostředí. Pomocí emocí, aby udrželi prst na tepu svého blahobytu, směřují svou pozornost a chování způsobem, který jim může poskytnout emocionální zážitky, po kterých touží.“ Pochopení a uvědomění si faktu přítomnosti emocionální volby je samo o sobě tím nejdůležitějším zdrojem. Když si lidé uvědomí, že mají na výběr, začnou nevědomě hledat alternativy. A pak už nejsou „uvězněni“ na pochybách a negativních zkušenostech. Vznikající „světlo na konci tunelu“ inspiruje, rodí se energie veselí a optimismu – zlatá veselá vůle Jaká je alternativa, na jejímž základě se objevuje tolik žádaná volba pro kvalitu života? Tato alternativa představuje systém aktuálního stavu (neuspokojivé zdraví, negativní emoce, neúspěšné činy atd.) a stavu žádoucího (nejlepší výsledek, kterého se člověk snaží dosáhnout - respektive: pozitivní pohodu a emoce, konstruktivní chování a jednání ). V tomto systému se každý rozumný člověk bude přirozeně řídit a na základě výsledku vycházet (motivovat se) z aktuálního stavu. Dovolím si kategoricky konstatovat: protože nikdo nemá v úmyslu si vědomě ublížit nebo jednat ve vlastní neprospěch, pak člověk dělá tu nejhorší možnou volbu (emocionální prožívání obtíží) z jediného důvodu: jeho obvyklý špatný styl myšlení nevyhnutelně vede Podívejme se na příklad dvou zásadně odlišných přístupů k „přemýšlení o obtížích“. První model - model pesimismu - nevyhnutelně vede ke katastrofálnímu poklesu kvality života a uvíznutí na negativních aspektech minulých zkušeností a neuspokojivých předpovědích pro relativní budoucnost. Druhý model myšlení zahrnuje spoléhání se na domnělá báječná řešení v budoucnosti – spoléhání se právě na ty možnosti řešení problému, které inspirují a probouzejí zlatou, veselou vůli. M. Atkinson nabízí následující pokyny pro identifikaci konkrétního způsobu uvažování o vlastních potížích. PRVNÍ MODEL: „Přemýšlejte o tom, co je pro vás osobním problémem... Nyní si položte otázku „Co se děje?“, Jaký je problém? A v takové introspekci, ponořit se do sebe, se pokusit získat odpověď: „Proč se u mě objevil takový problém? Co nemůžete udělat, protože máte tento problém?" "Kdo za to může?" "Jaká je nejhorší technika, důsledek tohoto problému?" Jak to můžeš vyřešit?" Nyní prosím setřeste „toto všechno...“. DRUHÝ MODEL Nyní se zamyslete nad stejným problémem. Tentokrát se zeptejte sami sebe: „Co jste chtěli změnit? Kým byste se chtěli stát, když přemýšlíte o tomto problému?“ „Co k tomu potřebujete? Co potřebujete, abyste dosáhli požadovaného výsledku?" "Kdy chcete, aby se to stalo?" "Jak poznáte, že jste dosáhli požadovaného výsledku?" život? Co ještě lze zlepšit?“ „Jaké máte zdroje, jaké silné stránky máte k překonání tohoto problému? "Jak je můžete použít k dosažení požadovaného výsledku?" "Jak můžete použít to, co vám nyní brání změnit problémovou situaci, abyste ji vyřešili?" dva modely nejsou jen různé způsoby uvažování o problému. Jsou to styly myšlení a obrazy vnímání světa. Naplňují nás odpovídajícími významy pesimismu nebo optimismu založeného na.