Často nastávají situace, kdy jsme ve společnosti lidí (například: svatba / narozeniny / jízda taxíkem) a chceme se poznat, s někým si popovídat nebo se jen o něco podělte ... Tady jsou tedy ZÁKLADNÍ PRINCIPY HOOVORU S CIZÍM ČI MÁLO ZNÁMÝM ČLOVĚKEM: ... abyste ho svým chováním neodpuzovali a „netlačili“, aby se cítil pohodlně ① Při hovoru, neměli byste se starat o stav dané osoby, žádné její úspěchy, vzhled, věk, národnost atd. Nepovyšujte tato znamení na úroveň „ohýbání“ a „chvění“. Za prvé, před vámi je člověk, osobnost. Takže s ním mluvte jednoduše jako s člověkem a nevymýšlejte mu jeho „realitu“ (jak báječně žije, jaký má skvělý život a podobně...). A že údajně nejste hodni této reality. ②Buďte nezávislí na druhé osobě. To znamená: - nebát se, že se člověku nebude líbit (včetně - nebát se říct něco „špatně“, nebát se PAUZ v komunikaci) - neočekávat od něj souhlas se svými slovy/činy (ne potřebovat to) – snadněji a jednodušeji se vžít do jeho reakcí. Nevnímejte tuto komunikaci jako něco velmi důležitého. Jinými slovy, o vašem OSUDU nerozhoduje, zda na vás člověk reaguje dobře nebo ne, zda komunikace funguje nebo ne, zda s vámi vůbec chce navázat kontakt. easy “pusť”, nedrž se ho :) Tím vším to vůbec neznamená, že bychom se k člověku měli chovat nějak neuctivě nebo hodně frivolně, ne. ③Pamatujte si, že NEMŮŽEME MÍT RÁDI KAŽDÉHO (nejste přece dolar :)). A nemůžeme najít společný jazyk se všemi, natož komunikovat na základě zájmů. A to je normální, musíte pochopit, že člověk může nebo nemusí chtít komunikovat (včetně přebírání iniciativy a udržování konverzace). A to NEMŮŽEME úplně ovládat (bez ohledu na to, jak moc bychom to chtěli :), takže pokud se o to pokusíte a konverzace „nefunguje“, nedělejte si s tím starosti. Protože to znamená jen to, že ten člověk teď NEMÁ náladu komunikovat (má například špatnou náladu), nebo jste si prostě „nesedli“ (nehodíte se k sobě – jste příliš odlišní v hodnoty, názory atd.). A ne že jsi nějakej „špatnej“ nebo že je s tebou něco „špatně“ No, když na tebe člověk reaguje nějak negativně... A k čertu s ním! :) Nejdůležitější je, že VY jste k němu byli nakloněni s respektem a dobrými pohnutkami a nevnucovali se. A jak reagovat, je volba (a problém) druhého člověka. Pokud shrneme předchozí 2 body, tak hlavní myšlenkou je rozvoj SOBĚSTAČNOSTI v sobě. To mimo jiné znamená:• že naše nálada a sebevědomí (způsob, jakým o sobě přemýšlíme) by neměly příliš záviset na reakci člověka na nás• a je lepší, když od něj nic nepotřebujeme (v každém smyslu ) A nakonec - ČTYŘI: Vlídnost, upřímnost, pozitivita a sebeironie jsem schválně oddělil, aby nevypadala jako otřepané pojmy. Každé slovo má svůj důležitý význam. (přemýšlejte o tom) To je asi nejjednodušší a zároveň nejúčinnější věc, kterou skutečně můžeme mít... PS: Mnoho lidí se odvolává na to, že NEVÍ, o čem ALE , problém je „nevím, co bych mohl říct“ – ve skutečnosti je to SEKUNDÁRNÍ. PROTOŽE: V přítomnosti cizího/sotva známého člověka se začínáme cítit stydlivě, sevřeni – v důsledku čehož naši konverzaci silně „FILTRUJEME“, nebo prostě z VZRUŠENÍ nevíme, co říci. S rodiči a přáteli takový problém nemáme :) Pokud nemáme cíl se navzájem poznat, můžeme prostě mlčet :) Ale ne, mlčet nám není příjemné. Hodně štěstí!