Když říkám, že se věnuji rozvoji kreativity a jak je to důležité v životě každého člověka, často se mi říká toto: „Pracuji jako manažer/sekretářka/ účetní..., v práci nemám žádné speciální potřeby, nemám ani žádné kreativní koníčky. Nechápu, proč bych to měl dělat a jak mi to může v životě pomoci.“ Jelikož je tato otázka poměrně častá, rozhodla jsem se sepsat podrobnou, objasňující odpověď Pokud se na kreativitu díváte nejen jako na schopnost vymýšlet a vytvořit něco, můžete vidět následující: Kreativita je založena na schopnosti myslet mimo rámec a široce, bez stereotypů a omezení. Protože pokud budeme uvažovat standardním způsobem, tak nevytvoříme něco zásadně nového a zajímavého. Pokaždé, když v životě děláme jakékoli rozhodnutí, spoléháme na své myšlení. A pokud je to „se zavázanýma očima“, pak rozhodnutí nemusí být nejúspěšnější neobvyklé otázky, které nutí mnoho dospělých přemýšlet. Pokud s dětmi pracujete, rozvíjíte a podporujete jejich zvídavost, pak z kohokoli snadno vychováte génia, ale jsou to zvídavé a aktivní děti, které jsou problémem pro klidné rodiče, učitelky ve školce a učitelky. Takové děti vyžadují hodně pozornosti a navíc často svými otázkami matou dospělé. A ti, aby se příliš nenamáhali a nevypadali jako hlupáci, začínají všemožně omezovat dětskou iniciativu, ale nedělají to proto, že by byli „zlí“, ale proto, že sami vyrostli v podobných podmínkách nevědí, co dělat, místo rozvíjení kreativních dovedností se děti učí myslet „tak, jak by mělo, jako všichni ostatní“. Výsledkem je, že děti kreslí stejné obrázky, staví stejné domy, na matiné se chovají jako stejní zajíčci a sněhové vločky a při psaní eseje se málokdo věnuje pozornost skutečným myšlenkám dětí. Všichni učitelé spolehlivě a na sto procent vědí, co chtěli Ševčenko, Gogol a Tolstoj ve svých dílech říci. Proto na další možnosti hned říkají: „Četl jsi vůbec tu knihu? Jak tě něco takového vůbec mohlo napadnout? Ostatně boj mezi světlem a stínem je zde dobře patrný. A ty jsi napsal úplný nesmysl.“ Tím, že se děti učí tímto způsobem, začínají chápat, že myslet na vlastní pěst je nebezpečné, za to mohou být potrestány, zostuzeny před celou třídou nebo vypadat jako hlupáci. A v důsledku toho máme velké množství lidí, kteří myslí „jako všichni normální lidé“, „správně“, ale velmi stereotypním způsobem. Tímto jednoduchým způsobem jsme zbaveni naší přirozené schopnosti být kreativní a zdá se, že na tom není nic špatného. Nebylo by to tak špatné, kdyby se schopnost myslet mimo krabici týkala pouze kreativity. Nejpříměji to ale souvisí s naším úspěchem v každodenním životě V průběhu života se vždy potýkáme s velkým množstvím úkolů a otázek, které je potřeba vyřešit. A pokud se člověk nenaučil myslet samostatně, mimo rámec, pak rozhodnutí, která bude dělat, budou univerzální, stereotypní, ale co je nejhorší, zdaleka ne nejlepší pro tohoto člověka, když je mysl mobilní a spontánní, pak dělá nezáleží na tom, v jakém oboru pracovat, bez ohledu na to, co dělat, vždy můžete najít tu nejlepší pozici a řešení pro sebe. Vyberete si novou práci, budete přemýšlet, kde najít nové klienty, jak uspořádat akci, kde strávit den volna a dovolenou, a dokonce jak jednat s tím či oním člověkem – to vše bude velmi snadné a jednoduché. Další možnost Použití „každodenní kreativity“ lze ilustrovat rčením „Lenost je motorem pokroku“. Sám od sebe vím, že často přicházím s novými, nestandardními, zajímavými řešeními pro život i práci, jen abych nedělal to, co nechci. A to se nakonec ukáže jako nejen dobré, ale geniální řešení, navíc schopnost kreativně .