1. Jednoho časného rána se probudili a bylo mu dobře. Ještě o tom nevěděl. Mohla jen tušit, ale nenechala se oklamat, protože se to stalo nejednou, když si myslela, že tohle je konec, ale byl to jen klid... Tentokrát nemoc odezněla, cítila, že už je nepotřebovala, že už vědí, jak žít bez ní, konečně se naučili rozumět si, vážit si a podporovat se, konečně se stali jedním. Nemoc byla její prací potěšena, nyní věděla, že vše bude v pořádku, a byla klidná... 2. ...Slunce svítilo, bylo teplo a veselo. Byl další jarní den. A šli na procházku: - Není mi dobře - Podívej, jak je kolem dobře, jak dnes příjemně svítí sluníčko, moc se netopí, hřeje... - ... Řekl jsem, že se cítím špatně, a vy mi říkáte o počasí, je vám jedno, co se mnou je - je mi to jedno, vezměte si prášek... - !!! 3. Nebyl to první měsíc jeho nemoci, myslela si, že tahle noční můra nikdy neskončí. Tolik už toho bylo řečeno, pochopeno, vykonáno, nemohla pochopit, proč je stále nemocný, pak zase něco pochopila, povzbudila se, mluvila s ním, byl tu pocit, že tohle je klíč!!! Ale tohle byl jen další malý krok vpřed. Druhý den se mu udělalo zase špatně... 4. Byl už hodně unavený. Chtěl urychlit čas, zlobil se, ztrácel trpělivost. Uklidňoval jsem se, přemýšlel, psal, mluvil, meditoval, jezdil na kole, běhal... bral prášky, byl v nemocnici... A nakonec jsem byl nemocný dál. To ho přivádělo k šílenství. Snažila se být blízko, taky byla unavená. 5. Společně se snaží najít odpověď na jeho nemoc. Existuje pocit, že žádná nemoc neexistuje, že je to jeho představivost, která nemoc zobrazuje. Potřebuje ale nemoc, i vymyšlenou, ta má nad ním, i nad ní, stále obrovskou moc. Proč znát odpověď, třeba jen žít?... 6. Hodně, hodně věcí se děje, různé události a věci, všechno se mění. Také se mění. A jsou dny, kdy mluví o svých změnách, a pak pochopí, že všechno, co se děje, všechno, co dělají, není marné... A ona (nemoc) tiše sedí a raduje se ve svém koutě, raduje se z toho, že Každý den se stanou šťastnějšími a milují se stále více. 7. Jak přišla? Zavolal jí. A teď byli v jeho životě dva: jeho milovaná a jeho nemoc Bylo pro ni těžké snášet se s jeho nemocí: zlobila se, nevěnovala mu pozornost, hádala se s ním, manipulovala - obecně ano. všechno proto, aby jeho i její život byl prostě nesnesitelný. Zdálo se jí, že se tím vším unaví a nemoc zažene, nebo se nemoc sama zalekne a odejde. Ale nic se nestalo a nemoc jim zůstala. 8. Pocity jako neviditelná nit prostupují událostmi. Pocity jsou různé. Nejprve je zde pocit viny, který dává obrovský pocit nejistoty. Pak strach, strach, který poutá pohyby a myšlenky, což vám nedovoluje se volně pohybovat v prostoru. Pak agrese, hněv, jehož energie je neovladatelná, usiluje navenek, ať se děje cokoliv. A tak nakonec smutek, všeobjímající smutek, slzy a vysvobození... Případová historie... 9. Jednoho „krásného“ dne řekla: „Opustím tě, takhle to dál nejde.“ Ty mě mučíš, mučíš. Už to prostě nevydržím. Miluji tě, ale odejdu... - Jestli odejdeš, nebudu se zlobit. Udělal jsi pro mě tolik, že ti budu celý život vděčný a celý život na tebe budu vzpomínat... - !!! A ty mi to říkáš!!! Místo abys mě držel, říkal mi, že mě nikam nepustíš, že chceš, abych byl s tebou... že pro to uděláš všechno... Jsi otrok!!! Říkáš mi, že mi budeš vděčný, že si mě budeš pamatovat? Co s tím mám dělat??? Strč si to do horní části nohy!... 10. Stala se pro něj hlavní hvězdou. On svou sílu teprve začíná cítit, ale ona už dávno ví, že síla existuje a že je obrovská. Svou moc se ještě nenaučil ovládat, ještě neví, jak a odkud pochází, ale…