Jak obnovit sebeúctuCo je normální sebeúcta? Dostal jsem tuto žádost o článek Začněme konceptem sebeúcty. To je ve skutečnosti sebehodnota. Moje hodnota pro mě. To je vše. Jednoduché a jasné. Ne pro ostatní. Pro mě osobně. Vážím si sebe. Normální sebevědomí je hodnota sebe sama v normálních mezích. Bez porovnávání s ostatními. Bez použití jiných. Bez ohledu na ostatní. Mám se prostě ráda. Jak dobré, tak ne tak dobré. A podle toho mám míru své hodnoty ve vztahu k vytvořeným osobním hodnotám. A zde jsou mé vnitřní hodnoty, samozřejmě v přímé závislosti na hodnotách společnosti. Takový člověk ctí Zákony a jsou mu jasné. Ví, jak budovat harmonické rovnocenné vztahy s rodinou, přáteli, kolegy a rodinou. Svědomí má samozřejmě svůj význam Jinak nafouknuté sebevědomí vypadá, že není normální, superhodnota, když jedinec „plivá“ na zákazy a morálku jiných lidí omezených zákony státu. Zde mluvíme o tom, že neexistují vůbec žádné hodnoty. Žádný. Existuje pouze strach o vaši bezpečnost, strach ze smrti, strach z trestu. Takový člověk tedy samozřejmě nedodržuje zákony a normy společnosti, pokud si je jistý, že se trestu vyhne. Nezná pojem svědomí. Vůbec. Protože mu za to jeho rodina projevovala hluboké opovržení. Vzorec je jednoduchý: použijte ostatní pro sebe jako užitečnou funkci. V dospělosti se z takového člověka většinou stává psychopatický narcista-manipulátor. Hledá partnera Oběť-sluha-otrok-investor-zdroj..... Vztahy buduje vždy z pozice shora. Vždy je to kritický rodič. Výjimkou je komunikace se silnějším-mocným-bohatým-významným partnerem, paranoidním nebo epileptoidním psychopatem, kde je narcistický psychopat v roli zlobivého Dítěte (zdola při nízkém sebevědomí, já jedince). pro sebe tak bezvýznamný, že není schopen se svobodně vyjadřovat, strašně se bojí úsudku druhých. Osobní potřeby takového člověka jsou pro něj nepochopitelné, zapomenuté, potlačované. Žije proto, aby sloužil druhým, aby byl pohodlný a schvalovaný, a to i na úkor sebe sama. Také se nespoléhá na vnitřní hodnoty. Nejsou udržitelné. Ale takový člověk respektuje zákony a morálku společnosti. Svědomí je zaměňováno s vinou. Pokud jsem vinen, pak mám svědomí. Tak ho to naučila jeho rodina. Je to vždy oběť a dítě Z tohoto diagramu je zřejmé, že člověk s normální sebeúctou si nevybuduje blízké, důvěryhodné vztahy s lidmi, kteří si nejsou rovni: s lidmi s abnormální sebehodnotou hledá mučitele a mučitel najde svou oběť. A tak předvádějí dětské scénáře, aby z Oběti vyrostl cenný dospělý a její trýznitel pak našel další oběť. Koneckonců, psychopat nemůže existovat bez obětního zdroje nebo se oběť stane zcela bez zdrojů (onemocní, zblázní se, zemře). A pak se jí Manipulátor sám zbaví. Kdo z vás se chce stát obětí? Troufám si tvrdit, že takových je jen pár. A to musí být vědomá volba, aby se vyřešily jejich destruktivní vzorce chování, pak by takový člověk měl být u manipulátora v pozici Pozorovatele a už při výstupu z takového vztahu partnerovi poděkovat za nabyté zkušenosti dospívání. Pak jděte životem dál, bez něj. Koneckonců si pamatujeme, že psychopati se nemění. Nikdy. Výjimkou jsou případy uzdravující lásky, pokud psychopat nechce ztratit milovaného partnera a bude nucen chovat se dospěle. Za předpokladu, že jeho partner sám je v dospělé pozici a své potřeby staví na první místo. To znamená, že se konečně stane cenným sám o sobě. A jeho Mučitel SÁM bude chtít a pak bude schopen vidět správný model chování. Zároveň nebude vědět nic o svědomí, ale bude si pamatovat, že nemůže jednat bez skrupulí. Pozná to jen díky své vynalézavosti, neuvěřitelné ..