Často dostávám otázku, jak se liší klinický psycholog od běžného psychologa? Jaká je jeho práce? Pokusím se vysvětlit klinický psycholog kromě základního psychologického vzdělání navíc studuje psychiatrii, neurologii, psychofarmakologii, neuropsychologii, patopsychologii, poruchy osobnosti, psychologii deviantního chování, závislosti a mnoho dalších předmětů. Proč tak podrobně popisuji obory, které studuji? – protože je důležité vidět příčiny a následky nemocí a odchylky za hranicemi úzké specializace. Minimální doba školení klinického psychologa je jeden rok. Maximum je doživotní Také výcvik zahrnuje praktický výcvik v psychiatrické léčebně. Například jsem se svými spolužáky každý týden navštěvoval vyšetření pacientů, provádění patopsychologického experimentu a naším domácím úkolem bylo samostatně napsat závěr na základě výsledků vyšetření. Naučili jsme se oddělovat normalitu od patologie. Naučili jsme se rozlišovat zdravé, neporušené části osobnosti od poškozených. To je přece zdroj nezbytný pro nápravu a adaptaci člověka ve společnosti Co je přímá práce klinického psychologa? Pomocí speciálních technik se vyšetřuje pacientova paměť, pozornost, myšlení a inteligence. Každý shluk duševních poruch se totiž vyznačuje svými specifickými poruchami. Například u poruch schizofrenního spektra bude myšlení vždy do určité míry narušeno, ale pozornost a inteligence zůstanou zachovány. U organických poruch (traumatické poranění mozku, epilepsie) bude naopak zachováno myšlení, ale bude narušena paměť a pozornost To je hlavní práce klinického psychologa: provést patopsychologický experiment a napsat závěr o stavu vyšších mentálních funkcí. A psychiatr na základě tohoto závěru činí konečné závěry o stavu psychiky člověka. Koneckonců, stejný příznak může být charakteristický pro různé duševní poruchy. A patodiagnostika umožňuje stanovit přesnou diagnózu Shrneme-li výše uvedené, můžeme říci, že klinický psycholog je asistentem psychiatra. Psychiatr léčí prášky a klinický psycholog pomáhá ze strany zachovaných duševních funkcí najít správný přístup k pacientovi a pomoci mu vrátit se do společnosti a/nebo se adaptovat na život..