Od autora: častý požadavek v terapii zní asi takto: „Najdu si partnera, se kterým je zpočátku vážný vztah nemožný.“ A to je opět o minulé zkušenosti nelásky, která se vrací a pronásleduje současnost. Terapeut bude opět potřebovat hodně léčivého lektvaru „empatické přítomnosti“, aby si v kontaktu s druhým přesně uvědomil, JAK ten, kdo vedle něj sedí, chce lásku a nedovolí si ji přijmout. Za neschopností budovat vážné, dlouhodobé vztahy se totiž mohou skrývat různé obavy: pohlcení nebo rozpuštění v partnerovi; strach z náklonnosti, která může náhle skončit a být bolestivá; strach, že takový, jaký jsem, nebudu schopen potěšit „All you need is love,“ zpívali legendární Beatles. Tato jednoduchá fráze obsahuje hluboký smysl lidské existence. Být milován a umět milovat. Podstatou téměř všech žádostí psychoterapeutů je touha přijímat lásku. Často je tato touha tak nejasná, že se maskuje jako různé žádosti. Například: "Nevím, co chci." Pod touto nevědomostí je často vlastní necitlivost. A to je jeden z projevů nelásky v nás. Téměř každý z nás může rychle říci, že bychom měli. Tato schopnost byla velmi rozvinutá v našem dětství. Koneckonců, jen málo lidí bylo naučeno zpomalit a poslouchat sami sebe, abychom cítili, co opravdu chceme. Samotná fráze „vím, co chci“ již zpravidla obsahuje náhradu naší skutečné touhy. Protože víme z hlavy, ale ze srdce chceme. A neschopnost slyšet energii mé skutečné touhy vede k nepochopení toho, co je pro mě skutečně důležité. Ale také se stává, že za požadavkem „nevím, co chci“ je nevědomý strach z výběru. S volbou je totiž vždy spojena odpovědnost za důsledky této volby. A za strachem z rozhodování se opět odhaluje zkušenost nelásky, kdy naše neúspěchy vždy provázely věty: „Kde jsi měl hlavu, když jsi to udělal?“, „Neuspěješ, já tě znám,“ "Pořád chceš málo, já vím lépe, co chceš." Místo touhy vyjádřit se, riskovat, že si něco vyberete nebo něco odmítnete, přichází strach z chyby. Vzhledem k tomu, že není snadné přiznat si fakt, že já jsem ten, kdo se bojí, naše psychika zapíná obranný mechanismus – racionalizaci a vysvětluje nám, že prostě nevíme, co chceme. V terapii bude zapotřebí hodně léčivého balzámu zvaného „podpora a přijetí“, aby se vyléčil strach z chyb. Další častý požadavek v terapii zní asi takto: „Najdu si partnera, se kterým je zpočátku vážný vztah nemožný.“ A to je opět o minulé zkušenosti nelásky, která se vrací a pronásleduje současnost. Terapeut bude opět potřebovat hodně léčivého lektvaru „empatické přítomnosti“, aby si v kontaktu s druhým přesně uvědomil, JAK ten, kdo vedle něj sedí, chce lásku a nedovolí si ji přijmout. Za neschopností budovat vážné, dlouhodobé vztahy se totiž mohou skrývat různé obavy: pohlcení nebo rozpuštění v partnerovi; strach z náklonnosti, která může náhle skončit a být bolestivá; strach, že takový, jaký jsem, se nebudu moci líbit. V touze přijímat lásku klient během sezení jistě předvádí a vystupuje s terapeutem způsobem, který používá mimo terapii. A zde má léčivý účinek tzv. „terapeutova zpětná vazba“, tedy jeho emocionální reakce na klientovy činy a slova. Například po jakých slovech se chce přiblížit a po jakých slovech se chce zavřít. V důvěřivém prostoru terapie je toto zkoumání vztahů bezpečné a zajímavé. A výsledkem tohoto společného výzkumu je nejčastěji nalezení nového, optimálnějšího způsobu interakce, který klient z terapie vytáhne a implementuje do svého života. Ale podle mého názoru je nejléčivější lék na „nechuť“..