V roce 2020 se náš svět setkal s informačními technologiemi, množstvím spolehlivých, vědeckých a nepříliš pravdivých informací na různých sociálních sítích a obecně internetu. Ukázalo se, že teenageři jsou psychicky nejzranitelnější, protože ani oni nikdy nestrávili tolik času na pomůckách před dálkovým studiem. Škola a rodiče stojí před nelehkým úkolem: najít soubor opatření, jak čelit informačním hrozbám a rizikům pro fyzické, psychické a morální zdraví dospívajících. K tomu je nutné vytvořit bezpečné informační a vzdělávací prostředí (BIOS). BIOSem rozumíme informační a vzdělávací prostředí, doplněné o softwarové a organizační nástroje, které umožňují chránit identitu žáků před negativními vlivy. Jaké jsou faktory informačního nebezpečí ve vzdělávací instituci? 💬Vzhledem k věku a rozvoji osobnosti mají teenageři tendenci nevědomě hledat ve svém okolí významného „dospěláka“, který jim bude ve všem příkladem. A k hluboké lítosti rodičů si je teenageři nevybírají. Pokud v okolí není žádný trenér, učitel, o něco starší než váš vrstevník, který je zapálený pro sport, hudbu, programování, turistiku atd., pak se hledání významného „dospěláka“ plynule obrátí na internet. Neschopnost teenagerů analyzovat neomezené množství informací z internetu vede k tomu, že se stávají velmi zranitelnými, dokážou chválit a kopírovat chování a jednání dětí, které není ani zdaleka pozitivní. 💬Mnoho teenagerů je prostřednictvím sociálních sítí vystaveno kyberšikaně a násilí, bojí se o tom někomu říct a neví, co v takových situacích dělat. Mohou psát nepříjemné komentáře pod fotografie, dělat si z nich legraci v obecných třídních chatech nebo osobně, nechat si hackovat stránky nebo se svou účastí dělat příšerné koláže. Víte, s kým vaše dítě komunikuje na sociálních sítích a jak tam tráví čas? V jakých skupinách je, jaké dělá rekordy? Osobní prostor a důvěra jsou velmi dobré, ale ne v případech, kdy jde o bezpečnost vašeho dítěte. Když se dítě narodí, rodiče ho učí, aby se v tomto světě zpohodlnělo, pomáhali, podporovali, vedli, vychovávali, vysvětlovali, co je dobré a co špatné. Proč tedy, když pustíme dítě do internetového prostoru, necháme ho tam samotné samo se sebou? Tohle je jiný svět, s jinými pravidly, ve kterých je také potřeba si správně zvyknout. Proto je důležité jak ve školách, tak doma zajistit informační bezpečnost. Pouze společným úsilím školy a rodičů je možné hrozby minimalizovat. Psychologické a pedagogické způsoby a metody řešení problémů souvisejících s informační bezpečností: 1. Vytvoření na školním webu informací o informačních hrozbách a způsobech, jak se s nimi vyrovnat a na koho se obrátit s žádostí o pomoc; 2. Vedení doplňkových kurzů pro děti, kde budou na reálných příkladech poučeny o informačních hrozbách a jejich důsledcích; 3. Vedení případů, her, debat atd. zaměřených na rozvoj dovedností při řešení problémů souvisejících s informační bezpečností; 4. Vzdělávací rodičovská setkání, semináře, školení online i offline; 5. Vypracování stručných metodických doporučení (brožur) pro teenagery a rodiče. 6. Je nutné zavést lekce mediální výchovy, kde se budou učit kriticky k informacím a lidem, kteří je šíří; analyzovat informace, které by mohly poškodit jejich psychické a fyzické zdraví, jakož i čest a důstojnost; odhalovat známky manipulace ze strany cizích lidí, bloggerů, kteří využívají důvěřivosti a nezkušenosti teenagerů, zapojují je do nezákonných, protispolečenských aktivit atd. Doporučení pro rodiče: 1. Analyzujte sociální sítě svých dětí: skupiny, přátele, komentáře, jejich prohlášení. Neváhejte a položte svým dětem objasňující otázky, pokud.