Můj starý telefon se bohužel rozbil. Nestal se ani krásným, ani funkčním. Jen teď už ho nemám ráda. A za posledních 6 let ani nenapadlo to změnit. Zamiloval jsem se do jeho vzhledu a pak jsem se upravil a sžil s jeho funkcemi. Byl můj. Jednoduché, srozumitelné, speciální výhradně pro mě Nyní, když se s ním nedalo pracovat, nemohl jsem si na něj zvyknout, nemohl jsem se usadit, rozhodl jsem se koupit nový. A tady jsou: pochybnosti a obavy. Je potřeba najít takový, který vypadá jako já, aby nebyl zahlcen zbytečnými, nepotřebnými funkcemi. U telefonu je pro mě nejdůležitější schopnost vykonávat základní funkce a mít ideální vzhled Měsíc jsem si prohlížel různé modely telefonů. Navíc jejich cena byla omezená ne proto, že by se to nedalo koupit, ale kvůli mému přesvědčení, že čím dražší a cool, tím méně spolehlivé... A teď jsem to našel! Je to jednoduché, krásné a zdá se, že mi naprosto vyhovuje. Nyní si můžete být jisti, že pokud se nevyskytnou žádné tovární vady, nebude příštích, minimálně 6 let, žádný nový telefon. No, a jaký je smysl celého toho dojemného příběhu, který jsem najednou přemýšlel o tržních vztazích v lásce? Všichni se totiž navzájem vybíráme podle nějakých pro nás důležitých parametrů a pak „kupujeme“. V uvozovkách proto, že nenakupujeme za peníze v doslovném slova smyslu, ale za jiné věci: pozornost, emoce, teplo, přítomnost druhého nablízku. Váš partner se dá přirovnat k vašemu telefonu. Miloval jsem svůj telefon velmi dlouho, přimhouřil jsem oči nad všemi jeho nedostatky, přijal jsem ho takový, jaký byl, opravdu se mi líbil, a pak se mi v jednu krásnou chvíli zdálo, že mě zradil, rozbil a Přestal jsem to milovat. Ale když se na to podíváte: stále se to neděje samo od sebe. Nedostatečná péče z mé strany, je to už dlouho a prostě to nemělo trvat tak dlouho. To je to, co se lidem stane, když se něco pokazí – urazíte se, odejdete a vezmete si s sebou hluboký pocit odporu. Na vině jsou ale vždy oba... A co je na vině telefonu Vraťme se trochu k typům vztahů Jsou lidé, kteří telefon mění téměř jednou za měsíc. Právě vychází nový model: modernější, zajímavější, funkčnější, musíte si ho hned koupit. A je jedno, že mi nevyhovuje (špatné rozhraní a mnoho zbytečných funkcí). Kamarádi budou žárlit, zvýším si status... S partnery taky. Jakmile se najde někdo zajímavější, je potřeba to vzít. Koneckonců jsem nejlepší a potřebuji to nejlepší. Ale jak dlouho byste se měli dívat? To dělají lidé, kteří se ještě přesně nerozhodli, co pro sebe představují, co pro sebe znamenají, co potřebují. Hledají tedy ideální pár, telefon, vztah, dům, auto... Jen aby byli nápadní pro ostatní, aby se líbili, vyvolávali obdivné pohledy Stává se, že jim někdo neustále mění telefon, protože oni nemůže najít toho pravého. Vždy je něco, co se vám nelíbí: špatná barva, příliš těžké nebo příliš lehké, nepohodlné, málo funkcí, zvoní tiše nebo hlasitě... A člověk hledá, hledá, zvažuje možnosti, mění telefon. Lidé věčně hledají nejlepší možnost a stává se, že velmi často člověk porovnává svůj telefon s telefony přátel/rodiny/známých: „a ten jejich je lepší (pohodlnější, chladnější, novější). A určitě je potřeba koupit stejný, případně vyměnit. Tráva vašeho souseda je zelenější...A jsou lidé, kteří nemají telefon. Říkají, že jsou šťastní. Nejsou závislí na náhlých situacích, na tísňových voláních, která vyžadují okamžitou pomoc někomu. I když mají telefon, nemají takoví lidé panický strach, že si ho zapomenou doma, klidně se bez něj přes den obejdou a večer prostě odpoví na zmeškané hovory. Jejich život a události v něm závisí pouze na nich samotných, a ne na kamarádovi, který zavolal a který dnes večer něco vymyslel. Ale mají telefon a z nějakého důvodu ho potřebují, aby mohli zavolat příteli, kterého dlouho neviděli, slyšet hlas drahého člověka.».