Chci se podělit o svou osobní zkušenost – jak jsem se naučil říkat „ne“ při komunikaci s dětmi. Jak víte, děti jsou velmi zruční manipulátoři a dělají to od dětství Všechny děti testují naše hranice, ale dělají to různými způsoby, protože jsou poslušné děti a jsou tvrdohlavé děti, které se učí různými způsoby různými způsoby reagují na připomínky dospělých S poslušnými dětmi se vyskytnou jen zřídka - plní všechny požadavky, doporučení rodičů, dospělých, snadno spolupracují, doslova se jim dívají do pusy děti přinášejí spoustu problémů jak rodičům, tak jejich nejbližšímu rodinnému okolí a učitelům s nimi musíte být neustále ve střehu, protože neustále testují hranice toho, co je povoleno, a neustále soutěží o moc s rodiči a učiteli je tak vyčerpávající a není pravda, že to bude tak, jak jste řekli nebo jak chcete Mnoho rodičů v tomto vyčerpávajícím boji kapituluje, protože to vyžaduje hodně trpělivosti, důslednosti a změny a pak to nejsou rodiče, kdo „vládne show“ v rodině, ale vaše tvrdohlavé dítě S takovými dětmi jsem měl také zkušenosti. Ve fázi seznamování s takovým dítětem jsem všechny jeho výroky a stížnosti a priori bral v domnění, že dítě neumí lhát, je to upřímný a pravdomluvný člověk.... Postupem času jsem si uvědomil, že tohle. záleží na věku dítěte, jeho návycích a rozumových schopnostech, stylu výchovy, dokud nepochopíš, co je co, porovnáš si fakta, popovídáš si s rodiči, můžeš se dostat do problémů při práci s 6letým dívka, Masha (konvenční jméno), která má pravidelně alergické reakce na sladkosti - rodiče omezují a někdy dokonce zakazují nákup sladkostí kup jí nějaké sladkosti v obchodě. Máma to občas povolí a teď jsem na řadě, abych vyzkoušela svou sílu. Nejprve jsem jí koupila sladkosti, za což jsem dostala poznámku od maminky a prosbu, abych jí nekupovala sladkosti: snaží se ji nalákat do obchodu háčkem nebo lumpárnou, pak tam vedeme dlouhou dobu vyčerpávající dialog, kde dávám své argumenty, proč nekoupím, co ona chce, a ona chce své, respektive dialog začíná dříve, když ona. žádá jít do obchodu: - Proč musíme jít do obchodu? Nemáme tam co dělat... - Potřebujeme koupit mléko a chleba... - Ano, dobře, pojďme dovnitř... - Koupíme tyhle... (sladkosti, žvýkačky atd.) - Máma nedovol mi je koupit .-Včera mi to koupila sama máma....No, kup si to...-Zkazíš si chuť k jídlu...a nebudeš mít oběd.-Nebudu teď jez...-nekoupím ti cukroví -maminka neobjednala- máš diatézu - A babička mi koupí cukroví - Tak co když ti babička koupí cukroví, ale já ti je nekoupím. - A pak řeknu mámě, že jsi špatná vychovatelka a ona tě vyhodí.... - No a ať mě vyhodí - Najdu si jinou práci - No, prosím, najím se je po obědě - Proč potřebuješ tyhle bonbóny - všechno jsou to chemikálie... - No, co chci.. (.bere z pultu z pokladních sáčků) - chceš, abych umřel hlady. - Mám hlad... - Musíme jít 5 minut do domu - Myslím, že za pět minut se nic nestane... - Pak ten úkol nesplním... .(uraženě jde vpřed) Tyhle jsou takové verbální sparingy, které jsme měli velmi často... Zní to povědomě Po jednom mistrovském kurzu se známým kolegou v našich kruzích jsem při odmítnutí žádosti jiné dívky jít do obchodu použil jiné schéma rozhovoru: 1. slovo „ne“ (pevné a rozhodné) 2. obsah 3. zdůvodnění 4 náhrada a stalo se toto: - Jdeme do obchodu - NE Do obchodu nepůjdeme, protože obchod není součástí našeho Plány je lepší, když se tentokrát projdeme na hřiště bylo by lepší, kdybychom se tentokrát prošli po webu. Řekl jsem tuto frázi ještě dvakrát a podíval se na Mashu )