Dobře si pamatuji, jak jsem si zase jednou, když jsem se chystal na dovolenou, nacpal do kufru hromadu knih. Měly přednost před oblečením a kosmetikou. Pokud se všechny knihy nevešly, musely se rozložit některé šaty nebo krémy. Nevzít si knihu znamenalo připravit se o potěšení z učení se něčeho nového. Některé z nich se týkaly psychologie, marketingu, prodejních technik a další část byla díla ruských klasiků smíchaných s Dontsovou, Murakamim a Coelhem. Tehdy už byly telefony, ale ty nejobyčejnější - na pouhé volání a psaní SMS Z času stráveného na pláži mi další kniha, kterou jsem pravidelně jedl, zvlhla a trpěla mastnými skvrnami od opalovacího krému. Pokud nám bylo spolu moc dobře, vzal jsem ji zpět do své země, pokud se mi zdálo, že stačí jedno čtení, stála na polici hotelové miniknihovny a čekala na nového rusky mluvícího čtenáře do mých myšlenek, vedl další vnitřní dialog, díval se na horizont a opaloval lidi, meditoval, užíval si slunce, komunikoval, fotografoval. Fotografoval jsem přírodu, oceán, zvířata, lidi s DSLR fotoaparátem, který mi byl povědomý, a prostě fotil. Byly bez vtipných popisků, „uší“ a stovky různých filtrů, které zlepšují lícní kosti, zvětšují oči a zmatňují pleť. Mnohokrát jsem snil o tom, že jednou budu mít v ruce jednu knihu, ve které budou stovky dalších knih. slovníky a simultánní překladače a pak... nebudu muset s sebou tahat kilogramy papíru a školáci a studenti budou chodit nalehko a zapisovat si všechny informace do jedné pohodlné informační knížky. A nyní se sen stal skutečností – tato kniha je v mých rukou. Obsahuje celý můj život od roku 2013 v poznámkách a fotografiích, stažené audio a video knihy a slovníky. Neustále aktualizuje zprávy o všem na světě – od směnného kurzu až po obsah talíře neznámého člověka, který mě sleduje na sociální síti, i přesto, že původním cílem byl snadný přístup ke znalostem a literaturu. Bylo období, kdy se mi zdálo, že se zadrhávám – nedokázal jsem vstřebat více informací. Neprocházím všechna školení, která mě zajímají, a když už něco projdu, chápu, že to nestačí a potřebuji další a další. U snídaně mi ruka automaticky sahá po telefonu – přeci jen by mi něco mohlo uniknout, nemusel bych to zjistit včas. A jen pít, jíst a nic nedělat je na dlouhou dobu jaksi neobvyklé. Zjišťuji, že spěchám na pohodovou procházku lesem. Ostatně za hodinu je potřeba být na jiném místě, jinak se všude můžete zpozdit Přirovnání přišlo samo. Papírová kniha, vybraná mezi tisíci dalšími a koupená v obchodě, je jako večeře v dobré restauraci. Vyberete si místo, stůl, podíváte se na nabídku a objednáte. Pár minut očekávání a tady je jídlo před vámi. Podíváte se na to, pak to ochutnáte a nakonec to pomalu sníte. Příjemná dochuť a ta doba, kdy ještě nebyl zaplacen účet. Možná dezert? Myslím, že ano. Jeden snadný dezert se stejně skvělou prezentací. Je nám líto, už se to nevejde Smartphone je rychlé občerstvení. Chytlavé titulky místo glutamanu, lehce stravitelné texty, nebo ještě lépe minimum textu – maximum obrázků, místo rychlých sacharidů. Cítil jsem sytost a tíhu zároveň, ale mé potřeby byly zcela, rychle a rychle naplněny. Už nemusíte sami něco vymýšlet a představovat. Vezmete si otřepaný citát jednoho z velikánů a zajímavou fotku z internetu se dvěma siluetami lidí nebo oceánu (všichni ten oceán tak milují) - dáte to na svou stránku a voilà... jste nesmírně chytří. Tak jste se vyjádřili, taková informační závislost se na první pohled zdá být neviditelná a to je velmi nebezpečné. Pravidelný uživatel internetu, konzumující takto stravitelný tok informací, časem ztrácí schopnost hloubkového analytického myšlení, stává se impulzivním a ztrácí schopnost vykonávat intelektuální práci. A pokud je dospělý ještě nějak schopen se vzchopit, ...