Pravděpodobně každý z nás nejednou slyšel, že se musíme naučit mít rádi sami sebe, musíme se pochopit a přijmout. O tom mluví mnoho autorů knih a přednášejících školení. Často se o tom mluví i v médiích. Ne každý však rozumí skutečnému významu těchto slov, co to znamená „milovat sám sebe“, a co je nejdůležitější, jak to udělat Od dětství bylo mnohým z nás vštěpováno? myšlenka, že musíme myslet nejen na sebe, ale i na ostatní. Činy pro sebe byly odsuzovány a považovány za sobecké, byly podporovány a oslavovány. Ti, kteří měli mladší bratry a sestry, si pravděpodobně velmi dobře pamatují fráze jako: "Myslel jsi na svou sestru?", "Jaký příklad dáváš svému mladšímu bratrovi?" „Jak se chováš? Co tomu řeknou lidi?!" a mnohem víc. Těchto frází je skutečně tolik, že je nelze vyjmenovat, ale výsledek jejich vlivu je stejný - lidé jsou zvyklí skrývat se za maskami „laskavého a sympatického“, „láskavého a spolehlivého“, „trpělivého“. a rozumné“, i když ve skutečnosti nejsou vždy takoví, jakými chci být. Navíc jsou těmito rolemi velmi unaveni a po návratu domů jim často probleskne myšlenka „konečně ten hrozný den skončil“ První otázka, kterou si člověk chce položit, je: „Proč byl ten den hrozný? Zdá se, že máte práci, která vám vyhovuje, rodinu, kterou milujete, a věci, které vás baví... ale přesto je něco špatně. Pořád je to "strašný" den. Ale když se nad tím zamyslíte, není to strašný den samotný, ale to, jaký máme vztah ke všemu, co se během toho dne děje. Ti, jimiž se přes den snažíme vypadat, jejichž masky si vlastně nasazujeme a přinášíme si tolik únavy a napětí To je ozvěna toho, že jsme zvyklí se pro někoho obětovat a tento „někdo“ si žije po svém. život: místo nás chodí do práce, vychovává naše děti, komunikuje s našimi přáteli. Někdo, ale my ne. Někteří z nás se mohou potkat sami se sebou, jen když jsme úplně sami, když jsou všechny naše práce hotové, když děti spí a nikdo nevidí, kdo doopravdy jsme. Právě v tuto chvíli si můžeme dovolit být tak trochu sami sebou. Sledujte například polohu, ve které sedíte. Seděli byste takhle, řekněme, kdyby vedle vás seděl někdo, koho znáte? Ale ani tuto chvíli nevěnujeme poznání sebe sama, ale přemýšlení o tom, jakou masku si zítra vezmeme. Na jakou masku potřebujete změnit své pravé já, abyste se stali příkladným (nebo prostě hodným) zaměstnancem, věrným přítelem nebo úžasným rodičem. Takto žije někdo jiný den za dnem? Někdo, ale ne my Jednoduché cvičení: „Přejíždějte prsty jedné ruky po hřbetu druhé ruky, tak opatrně a něžně, jako byste se dotýkali toho nejcennějšího na celém světě. (Koneckonců je to tak - VY jste to nejcennější, co máte. Co vám bez vás zbude?) Dotkněte se as teplem a něhou v hlase řekněte: „Toto je MOJE ruka. Tohle je součást ME. Miluji ji". Řekněte to a pokuste se sledovat pocity a pocity, které máte. Jak příjemné vám to přišlo? Jak jste se cítili? Co jsi chtěl udělat s tímto pocitem?“ Toto cvičení ukazuje váš postoj jak k části sebe sama, tak k vám jako celku Většina lidí, kterým jsem toto na první pohled jednoduché cvičení navrhla, se jej pokusila dokončit co nejrychleji, řekli, že jim to není příjemné a začali být nervózní Milovat se znamená především být vždy a ve všem sám sebou. To neznamená, že se musíte chovat frivolně nebo netaktně. V žádném případě! Znamená to ale dovolit si cítit, říkat a dělat to, co v té či oné době zažíváte, bez ohledu na to, kdo s vámi stojí – starý nebo mladý, bohatý nebo chudý, zdravý nebo nemocný... Nezáleží na tom, kdo je v před tebou. Důležité je, že jsi to ty. Sebeláska není sobectví, jak se někteří lidé domnívají, a ne touha udělat pro sebe to nejlepší. Další slovo pro to je chamtivost. Sebeláska, v pravém smyslu toho slova, je upřímnost k sobě samému.