Skončila 8. třída, bylo jí 13. Vracela se z dětského tábora, chyběla jí rodina. Opravdu očekávala, že se s ní otec setká, pomůže jí odnést její těžkou tašku domů, obejme ji a řekne, že se mu také stýská. Ale nikdo mě nepotkal. Doufala, že ho uvidí doma. V bytě na ni ale čekala jen kočka. Byla už tma, šla spát vedle telefonu. Ale dá se spát, když se strašně trápíte, když čekáte alespoň nějaké novinky? Zazvonil zvonek. Byl to otec. Požádal, aby peníze přinesl do areálu nemocnice. Vlastně ničemu nerozuměla, rychle se připravila a spěchala na autobusovou zastávku, běžela do nemocnice, na pohotovost. Doktor řekl, že otec tam nebyl. Zmatek, vzrušení, slzy... Venku je noc, autobusy už nejedou, co mám dělat? Šla domů, přes celé malé město, přes průmyslovou zónu... Zpočátku se velmi bála, chodila a vzlykala, ustaraná a naštvaná na otce, že se s ní nesetkal; za to, že nedokázala pořádně vysvětlit, kde potřebovala vzít peníze. Proč se jí to vůbec děje? Po silnici občas nejezdily autobusy? V určité chvíli strach zmizel, rozhodla se, že je statečná a nic se jí nestane. Přišel jsem domů, lehl si s telefonem, objal kočku a ráno se otec vrátil. Nedokázal nic vysvětlit... Ale ona, začala být na svůj čin hrdá, považovala se za nebojácnou. Jít na zúčtování s 5 dívkami za zimního večera na opuštěném místě? Není pochyb, ona se nebojí. Vracet se sám pozdě večer nebo v noci? Je to snadné, ona se nebojí. Jednoho dne ale slyšela příběh o tom, jak dívka utíkala před násilím. V očích viděla slzy, chvění rtů a strach... A pak si uvědomila, že není na co být hrdá, že nebát se není normální a dokonce nebezpečné Výše ​​uvedený příběh popisuje proces znecitlivění (anestezie pocit sebe sama). Když se člověk ocitne v nouzové situaci, nemusí pociťovat plnou hrůzu z toho, co se děje. Toto umrtvení emocionálního Já nám pomáhá jednat, dělat to, co je nutné. Stejně jako ve výše uvedeném příkladu se dívka potřebovala dostat domů v noci. Pokud by v příznivém prostředí dívka o tomto příběhu někomu řekla a získala podporu, pak by se absence strachu s největší pravděpodobností nestala obvyklým vzorcem chování. Tento příběh však držela v tajnosti a sama byla hrdá na svou odvahu, čímž ohrozila svůj život.