Láska je jedním z ústředních pojmů literatury, hudby, malby a kina. A to není náhoda, protože je jedním z ústředních v našem životě. Láska motivuje, láska dává životu smysl. Není divu, že se všichni tak či onak snažíme milovat a být milováni. První polovina našeho života je zasvěcena vstřebávání lásky. Bezpodmínečná láska musí být absorbována mateřským mlékem. Taková mateřská láska by se měla stát silnou oporou v dospělosti, utvářet přiměřenou sebeúctu a chránit před životními obtížemi. Navíc, čím méně bezpodmínečné lásky se nám v dětství dostalo, tím obtížnější je prožívat ji v dospělosti. Touha přijímat lásku zvenčí, od druhých lidí, vzniká přímo úměrně síle. Zdá se nám, že naše radost a štěstí závisí na pozornosti druhých. Upadáme do skutečné závislosti ve vztahu k předmětu lásky, ve skutečnosti se prostě snažíme uniknout z vlastní vnitřní prázdnoty Na tomto základě vznikají všechny druhy závislých a spoluzávislých vztahů. Cesta ven ze situace spočívá v tom, že se stále učíte milovat sami, akumulovat lásku v sobě je především dělání. Pokud nemáte partnera, snažte se pěstovat lásku k ostatním. Věnujte více času svým dětem, rodičům a dalším blízkým a přesto se nezapomeňte začít starat o sebe. Chcete-li se naučit milovat a budovat konstruktivní, zdravé vztahy, je velmi důležité naučit se také milovat sami sebe. A cesta k takové lásce spočívá v péči o své skutečné potřeby, uspokojování tužeb skrytých v sobě. Pravdou je, že milostné vztahy nejsou schopny přinést do našich životů to, co v nás vůbec není. Odhalují pouze to, co už je, a umožňují, aby vystoupila rezerva lásky, kterou v sobě máme. Proto je přístup, kdy člověk donekonečna střídá partnery, aniž by se snažil změnit sám sebe, docela marný..