I'm not a robot

CAPTCHA

Privacy - Terms

reCAPTCHA v4
Link



















Original text

Dobré ráno, milí přátelé, chci se s vámi podělit o to, jak používat své pocity, nebo přesněji emoce, při práci s klientem. Budeme se bavit především o psychologovi, a ne o klientovi, připomenu, že podle jedné z oblíbených klasifikací, které se držím, existuje sedm základních emocí. Těmito emocemi jsou radost, překvapení, smutek, hněv, znechucení, pohrdání a strach. Zde přidávám i stud A tak všechny tyto emoce samozřejmě mohou a vznikají u psychologa při práci s klientem. A dají se využít v práci. Ne každý o tom ví a kdo ví, ne vždy správně chápe, jak se to má dělat Někdy se stává, že pokud psycholog zažívá radost, raduje se, pokud se zlobí, dává klientovi najevo svůj vztek a podobně . Ano, někdy je zjevně užitečné to udělat. Mimochodem, doporučuji vám přemýšlet a sdílet, v jakých situacích to může být opravdu užitečné! Přesto by bylo ve většině případů správnější nazvat takovou reakci „reakcí“ a přiznat, že to není pro práci příliš užitečné. Naším cílem v naší práci totiž není jen něco dělat (to platí pro klienta i psychologa), ale především pochopit, co se děje, proč a proč. Přece jen tím, že vyjádříme nějaký pocit, nějakou emoci, nepomůžeme klientovi pochopit, co dělá, jak si buduje kontakt s druhým člověkem, jak celkově žije. Pokud se na něj třeba jen rozzlobíme (pokud se v nás taková emoce objeví), moc mu nepomůžeme, je lepší jednoduše naznačit, že takové a takové emoce vznikají jako reakce na takové a takové projevy nebo jednání klienta a zjistit, proč to klient dělá, proč přesně. Pak si bude moci vzít něco užitečného pro sebe, něco pochopit nebo vyjádřit, něco cítit. Klienta neodháníme, např. když se v nás objeví emoce hněvu, ale zachováváme k němu dispozice, kontakt s ním, když emoce prostě pojmenujeme, nabídneme, že si to utřídíme, podíváme se na zaznamenali jev z různých stran. No, nemusíte vždy něco řešit hned, můžete se podívat, jestli je to nějaká stabilní prezentace vás samotným klientem v kontaktu. Tito. pokud se pokaždé, když s ním komunikujete, objeví stejná emoce, pak už o tom můžete mluvit, začněte na to přijít. Něco takového „jednorázového“ lze samozřejmě zaznamenat a analyzovat, je jen důležité pochopit, jak důležité a užitečné to může být pro práci a zda taková analýza neodvede pozornost od něčeho důležitějšího, co se nyní děje. Samozřejmě nemusí být snadné si toho všeho hned všimnout, oddělit jedno od druhého. K tomu napomůže zkušenost, studium a supervize Emoce mohou být nejen reakcí na některé projevy klienta, ale také odrážet jeho vlastní prožitky, které mohou sloužit k jeho lepšímu pochopení a toto pochopení lze využít v práci. Pokud se například cítíme z nějakého důvodu smutní při komunikaci s klientem, pak se pravděpodobně cítí smutný i on. Zde můžete pochopit, jak si klient buduje život, co se s ním děje, jak na co reaguje atd. A také je důležité si uvědomit, zda emoce, které se v nás neustále objevují, nejsou jen důsledkem některých našich nezpracovaných problémů , naše nedostatečné porozumění sobě samým a tomu, co se s námi děje. To vše snad nemá nic společného s klientem Na závěr bych chtěl dodat, že dobrý kontakt mezi klientem a psychologem je sám o sobě léčivý. Když tam je, tak nastává upřímná, důvěřivá, hluboká mezilidská komunikace, ve které je místo pro naši svobodnou prezentaci sebe sama, svých myšlenek, emocí, ve které nejsme dva oddělení lidé, ale jako něco v takových chvílích sjednocených, jsme unešeni naším dialogem, existuje jen náš dialog pro vás!