Od autora: Příběh je autorův, fiktivní, jakékoli náhody jsou náhodné. "Když člověk na někoho ukazuje prstem, musí si pamatovat, že v tuto chvíli na něj směřují další čtyři prsty."__Louis Nitzer__ENY. Byl to obyčejný večer setkání absolventů. Lyuba tam šla v dobré náladě as touhou vidět své staré školní přátele. Uplynulo 25 let, to je prostě nemyslitelné a po promoci už se s Ankou a Svetkou nikdy nesetkali. Ljuba pak okamžitě odjela do Moskvy a během této doby šestkrát nebo sedmkrát navštívila domov... Na všechno nebyl čas, budovala si kariéru, organizovala si život a nebyla žádná touha vidět rodné město. O svých kamarádkách věděla jen to, že se vzali a měli děti. Představte si její překvapení, když před sebou viděla dvě ženy středního věku s nadváhou, v nemoderních šatech, podivných botách a s ženskými účesy na hlavě. Po prvních slovech pozdravu si Lyuba uvědomila, že pro ně nebude snadné komunikovat: Anya a Sveta se rozčilovaly, stydlivě se usmívaly a vyhýbaly se očnímu kontaktu. "Kdyby nežárlili," probleskla Lyuba hlavou myšlenka, že Lyubovy obavy se začaly ospravedlňovat už v autě na cestě do restaurace. Přátelé seděli na zadním sedadle a mlčeli, Lyuba řídil auto a pomyslel si: „Dovedu si představit, kdyby věděli, kolik moje auto stojí. Ano... nepříjemné... Jestli už sedí tak mrzutě... ach, neuvědomil jsem si: měl jsem si zavolat taxi...“ V restauraci, zatímco se její přátelé svlékali v šatníku, si Lyuba tiše sundala zlaté hodinky a tiše dát ji do kabelky. "Nebudu je znervózňovat pro nic za nic... Něco takového pravděpodobně viděli jen v televizi..." U stolu se Lyuba při čtení jídelního lístku snažila vybrat levnější jídla, aby Anya a Sveta ne myslet si, že jim předváděla své finanční možnosti. - Dobře, přesuneme brýle? “ navrhla Anya. "Nebo co říkají v Moskvě?" "Na schůzku," usrkla Lyuba šampaňského, zamračila se a naklonila se k Anye tiše: "Nemyslete si, že život v Moskvě je báječný, je tam také spousta svinstva." Točím se jako veverka v kole a auto potřebuji jen pro pohodlí, víš? Šetřím čas! "No, za dvacet let si mohli našetřit na auta, slepice...," pomyslel si Lyuba podrážděně a naléval šampaňské do sklenic, "já taky, našli předmět k závisti..." Uplynula hodina. Celou tu dobu se Lyuba snažila ovládnout řeč, suše odpovídala na otázky, aby se příliš nerozplývala a nezvýšila, jak se jí zdálo, vzrůstající závist svých přátel. Nálada byla zničená. Rozhovor byl přerušen zvoněním mobilního telefonu "Hned tam budu," řekla Lyuba a nechala stůl v předsíni. - Ahoj, Ritule... Oh, je to těžké, drahá... Dokážeš si představit, že jsem se tak těšil na toto setkání a oni... Sedím, chytám jejich pohledy a mám dojem, že oni nenávidět mě, hluboce, upřímně, jako šťastné ztroskotance... Kde Z lidského hlediska je to pro mě dokonce pochopitelné: ve škole to byli výborní studenti, ale považovali mě za neschopného čehokoli... A co se stalo? Jsou fádní, a to jsem úspěšná designérka, bydlím v hlavním městě, byt a tak... Samozřejmě, že jsou uražení a nepříjemní. Ale to nemůžete... kvůli harampádí!...A zatímco Ljubašu její závěry mučily, šeptem si šeptavě povídaly Anya a Sveta, upřímně litovaly Ljubašu za to, že jí ve svých dvaačtyřiceti letech , nikdy neměla manžela a už nikdy nebude mít dítě, kvůli neplodnosti, o které jim jednou řekla Lyubina matka, teta Lera, ať odpočívá v pokoji... Co je to tedy za život bez dětí? Proto je Ljubasha tak nervózní, její přátelé s ní sympatizovali a souhlasili, že budou i nadále dělat vše pro to, aby zůstali taktní a za žádných okolností neprojevili svou lítost...____________Takže... Projekce je psychologický proces připisovaný mechanismům psychologické obrany ( připisování vlastních vlastností druhému člověku, citů a tužeb). Projekci používáme všichni – někteří ve větší míře a někteří v menší míře K tomu dochází nevědomě, tzn. osoba provádějící projekci je si tím naprosto jistá"