„Žijeme ve vesmíru, kde je vše podřízeno stvoření a vymýcení stvoření.“... Omnis cellula a cellula (latinsky: Buňka pochází pouze z buňky) Pro dlouho jsem nechtěl vědět, slyšet a vidět nic souvisejícího s problémy Krymu a Ukrajiny. Zprávy (ale i televizi obecně) jsem přestal sledovat už dávno a o něco později jsem přestal číst zprávy na internetu. To vás nepochybně chrání před velkým množstvím zbytečných informací. A ano, pravdou je, že o opravdu vážných událostech se v každém případě dozvíte – lidé o nich diskutují. Ale pilně jsem ignoroval zprávy o Krymu, když tam všechno teprve začínalo. Nechtěl jsem nic vědět tak moc, že ​​jakýkoli zdroj informací, který mi přinesl nové zprávy, se setkal s podrážděním, pokud jsem ho nemohl ignorovat (zdroj). Touha nic nevědět je obranou proti nesnesitelné úzkosti. Koneckonců, pokud „nevím“ a „to se mě netýká“, není se čeho obávat. Ať se s problémem vypořádají ti, v jejichž životech se to stalo. Co když se tam vůbec nic hrozného nestane a všechno je fikce. Takhle je to ještě jednodušší, že? Nevědomost ale nezbavuje odpovědnosti. Ukázalo se, že je snazší potlačit zoufalství, strach a pocit vlastní bezmoci a bezvýznamnosti tváří v tvář přetrvávající krutosti. Nebo řekněte „Nemám moc to ovlivnit.“ „Můj dům je na hraně“ Moderní pozice „každý sám za sebe“ vedla k tak zcela předvídatelnému výsledku. A nyní umírají lidé, již umírají hromadně a velmi krutě. Existuje podnět a existuje reakce. Je to jednoduché – toto jsou zákony života, když se děsivého tématu dotknete povrchně nebo se ho vůbec nedotknete, je snadné se vyhnout. Ale myslel jsem na svého otce, bratra, na další pro mě důležité muže, kteří klidně mohou jít bránit svou vlast, pokud se něco stane, a stejně snadno tam přes noc nemusí být... ​​Ani jednou, kvůli nemoci nebo stáří, a někde tady, velmi blízko. Když se tedy ponoříte hlouběji do podrobností, nezbývá, než začít rozpoznávat, co se děje, abych byl upřímný, do politiky mám daleko a nechci přemýšlet o motivech všeho, co se děje. Ale možná je čas přiznat si vlastní nezodpovědnost. Válka je silným motorem pro sjednocování lidí, pro jejich růst. A k dospívání patří převzetí odpovědnosti a získání vlastního jasného postoje V moderní společnosti je příliš mnoho infantilismu, nemyslíte, že se život ptá: „Jak daleko by to všechno mělo zajít, abyste se stali dospělejšími? abyste se naučili lásce, lidskosti a zodpovědnosti? Co zůstane ve vašich hodnotách, když vyvstane otázka mezi životem a smrtí právě teď, a ne v daleké budoucnosti? happening. Jako by tedy řekl: „Nemám s tím nic společného, ​​byl jsi to ty, kdo vytvořil tuto noční můru. Mnohem efektivnější je ale věnovat pozornost tomu, co je kolem každého z nás. Jakým konkrétním přínosem (VŠICHNI) přispíváme ke zlepšení světa, jakou práci každý z nás dělá, aby napravil chyby? Nikdy není pozdě začít měnit svět tím, že budete dělat ty nejobyčejnější věci: děkovat, předávat místa starším lidem, sbírat odpadky, být soucitný, pomáhat potřebným atd. Podle mého názoru je to jedna z důležitých lekcí, které je na čase, aby se moderní lidé naučili.