Od autora: Píšu si i já V současné době trvale zaujímá „vítězné místo“ v žebříčku oblíbenosti profese psychologa. Mezi ostatními profesemi se již více než deset let po sobě psychologie jako budoucí činnost řadí mezi tři nejžádanější obory spolu s právem a ekonomií. Zdá se mi, že je to právě obliba psychologie, která spolehlivě charakterizuje hodnotový systém mladých lidí naší doby. A přitom paradoxně právě obliba psychologie dává představu o zvláštnostech problémů nejen jednotlivých mladých lidí či sociálních skupin, ale i naší moderní společnosti jako celku. Být psychologem je prestižní. Stát se psychologem je důležité pro získání osobní síly a moci především nad sebou samým. Kompetence v oblasti teoretické a praktické psychologie je nezbytná pro osobní rozvoj a psychologickou pomoc lidem. Ať je to jakkoli, pokud jste schopni poskytnout kompetentní pomoc druhým lidem, pak je to samozřejmě velmi, velmi důležité pro vaši vlastní stabilitu a pocit osobní pohody. Nedostatek osobní stability a osobní síly se u mnoha mladých lidí proměňuje v vytrvalou touhu získat moc a moc nad sebou i ostatními. „Osobní motivace“, která ovládá touhu mladého člověka stát se psychologem, je nejmocnějším filtrem při zvládnutí této specializace. A právě tato okolnost nejvážněji odlišuje výuku psychologie od výuky jakékoli jiné profese. Osobní zájem a osobní selektivita činí učení z velké části subjektivním. Zdůrazňuji tento expresivní rys výcviku psychologa a prosazuji myšlenku, že pro dosažení skutečného úspěchu v profesi je nesmírně důležité, aby mladý specialista zahájil proces „resubjektivizace“ doslova od prvních kroků. V práci psychologa je důležité naučit se co nejdříve zaměřit na objektivní vzorce v organizaci prožívání a chování jiných lidí, kteří potřebují psychologické služby (pomoc, náprava, koučink atd.). A tím překonat omezení učitelské profese. Mladý psycholog musí překonat takzvaný „komplex kompetencí“. Tento „komplex“ se utváří v procesu výuky specializace jakousi „saturací“ studentského psychologa teoretickými informacemi. Ty osobní motivační postoje, které primárně vyjadřovaly vlastní osobní problémy, se ukazují jako hlavní významotvorné faktory v profesní psychologické výchově studentů psychologických oborů. Student psycholog netuší, že studium na psychologické fakultě nebo katedře neřeší jeho osobní problémy. Přesto absolvent nabývá dojmu, že dobrý teoretický základ je klíčem k jeho osobní i profesní pohodě a růstu. Ale bohužel zklamání na sebe nenechá dlouho čekat. Mladý psycholog, který se snaží pracovat ve své specializaci, čelí faktu, že „nic neumí“! Ani s dobrým metropolitním vzděláním není schopen reagovat na žádosti o psychologickou pomoc. Nejhnusnější na této situaci je především to, že si nedokáže sám pomoci v situacích, které, jak by se zdálo, kvůli tréninku zůstaly v minulosti. Žádnému ze skutečných psychologů se nepodařilo obejít toto období profesionalizace a řekl bych i profesní socializace jedince. Domnívám se, že právě mezi psychology je tento rozpor mezi vysokou teoretickou kompetencí a extrémní nepřipraveností na praktickou činnost nejvýraznější. Síla tohoto rozporu je tak velká, že doslova „rozděluje“ profesionální světonázor na kousky a nutí k panickému hledání cest k obnovení integrity a způsobů, jak získat profesní životaschopnost. Ne mnoho.