I'm not a robot

CAPTCHA

Privacy - Terms

reCAPTCHA v4
Link



















Original text

Jak nevyhořet jako dětský psycholog Poměrně často musím pozorovat, jak dětští psychologové vyhoří a rozčarují svou profesi. Práce jim už nepřináší potěšení, nemají energii na konzultace a komunikaci a vůbec jim to všechno začíná připadat nesmyslné... Všichni jsme živí lidé, s vlastními emocemi a zkušenostmi a psycholog se potýká především s různými emocionální projevy svých klientů, a ty nejsou vždy radostné, aby byl psycholog efektivní a udržitelný, potřebuje pro sebe vytvořit pohodlné pracovní podmínky a mít jistotu, že se bude starat o své duševní zdraví. To zahrnuje: Terapeutická dohoda s rodiči, čím kompetentněji uzavřete dohodu s rodiči dítěte, tím větší je šance, že budou splněny všechny podmínky v práci. Je to důležitá etapa v práci všech stran, protože jak rodiče, tak psycholog pochopí své oblasti odpovědnosti a možností často podstupujete osobní terapii? Specialista při práci s dospělými reaguje na klientovy pocity, dotýkají se ho a vyzdvihují jeho osobní zkušenosti. Poté jde specialista na osobní terapii, aby je propracoval. Dětští psychologové z nějakého důvodu nespěchají s návštěvou osobního terapeuta, čímž význam tohoto procesu zlehčují. Při práci s dětmi se psycholog a poradce o nic méně, ne-li více, zapojují do pocitů a zkušeností dítěte. A to je normální, pocity nám pomáhají být naživu, ale pouze pokud to nepřekročí hranice rozumu, může se u psychologa vyvinout nenávist nebo agrese vůči rodičům dítěte, pokud zmíní nějaké hrozné a traumatické věci. Pak se může objevit lítost a touha utěšit a zachránit dítě od takových rodičů. A pokud má psycholog nabitý program, tyto pocity se hromadí a zaplavují ho, odráží se to na psychologově pohodě i mimopracovním životě Pokud se přistihnete, že po sezení dál myslíte nejen na svého drobečka klient, ale strach a nemůže přejít na jinou práci - to je signál, že je potřeba osobní terapie nebo supervize Samozřejmě je čas, kdy je potřeba schůzku analyzovat a zaznamenat důležité body. Ale rozhodně by to nemělo zabírat všechny vaše myšlenky a jít s vámi do vašeho osobního života. Postarejte se o sebe a najděte si osobního terapeuta nebo supervizní skupinu, kde můžete s klienty probrat své obavy. Tento formát vám poskytne podporu a pomůže vám neztrácet sílu a ponoření se do pocitů klienta škodí vaší profesionalitě. Pokud tyto pocity nejsou zpracovány, pak ztratíte instinkt, sníží se efektivita schůzek a práce vás přestane bavit Pokročilá psychologie vyžaduje neustálé studium spolu s praxí. Vidím, jak někteří moji kolegové nekonečně studují a nikam nespěchají, aby nabyté dovednosti uplatnili ve své práci. A také ti, kteří si nijak neaktualizují znalosti a nezlepšují svou kompetenci. Jsem zastáncem výběru školení a kurzů podle toho, s kým právě pracujete. Nemá smysl se učit dopředu a myslet si, že se to někdy bude hodit. Vyberte si něco, co můžete okamžitě implementovat. Nemá smysl kupovat webináře a kurzy, které se vám budou hodit někdy později Zpravidla je zapomenete sledovat, a když je po chvíli zhlédnete, už nerozumíte, o čem řečník mluví, protože kontext. Nejste záchranář, ale specialista, který může poskytnout pomoc. To je pro dětského psychologa velmi důležité. Je důležité definovat si pracovní dobu a stanovit si hranice s klienty. Pamatujte, že poskytujete odbornou podporu ve stanovených časech, když budete pokračovat v telefonických konzultacích s rodiči večer nebo mimo stanovenou dobu, nepomůže jim. Porušujete terapeutickou smlouvu. Rodiče mají iluzi, že věci jsou stále jednodušší a problém se řeší. To ale zdaleka není pravda. To se jistě sníží