Od autora: Článek pro ty, kteří nechtějí být „nemocní“ láskou...nebo se bojí „nakazit“ své děti. Téma závislosti je v dnešním světě tak aktuální, že začíná být děsivé! Vzhledem k tomu, že jsem rodinný psycholog pracující s dětmi, dospělými a rodinami, považuji za nutné identifikovat Vás jak z pozice dospělého rozhodujícího za sebe, tak z pozice Vás - jako rodiče (současného či budoucího), který nese zodpovědnost. pro vaše dítě. Proto by bylo fajn, kdybyste si článek vyzkoušeli ze všech úhlů pohledu: co mohu udělat pro sebe a co mohu udělat pro své dítě! V naší zemi je taková mentalita: léčit, když to bolí, ale prevence je nulová Ale mnozí mohou onemocnět, když je láska nemoc! Navíc naše děti mohou onemocnět! Každý ví o závislosti na alkoholu, chemikáliích a jídle, ale láska je něco mimořádného, ​​čemu nevěří ani někteří psychologové (b-17), protože se s takovými případy nesetkali ani s nimi nepracovali! Ale to je závislost ve své přirozené podobě... Jak se tedy vyhnout pádu do této pasti, jak chránit sebe a chránit své děti! To je to, o čem jsem chtěl mluvit ve svém článku. Ano, velmi stručně o tom, jak ji chápat a odlišit od obyčejné lásky! Kritérium je zcela jednoduché: člověk „nemocný“ láskou (závislý) překračuje všechny hranice rozumného přístupu k sobě samému! Ztrácí své zásady, sebe i rozum! Pokud bylo například podvádění pro člověka dříve nepřijatelné, pak když zjistí zradu svého partnera, přimhouří nad tím oči a pokusí se ho získat zpět, přičemž se zapojuje do sebemrskačství a napomínání, zatímco zároveň si podvádějícího partnera idealizovat! Ano, zrada může být a někdy by měla být odpuštěna, říkáte. Nehádám se, dokonce to podporuji! Jen v tomto případě to jednou zradou nekončí, ale příběh pokračuje... A tam, kde potřebuje odejít adekvátní dospělý člověk, který si sám sebe váží, v tomto případě dojde k selhání... a ten člověk prostě NEMŮŽE odejít ! Neumí toho tolik, aby to sám od sebe nečekal. A pak je život jako v noční můře, která jen tak nezmizí – „Je to s tebou špatné i bez tebe...“! Hmm...jak se to stalo?! 1. Zranění...Byl jsi kdysi malé dítě, prožil jsi dětství a tvým rodičům se najednou něco stalo. Něco, co nedokázali zvládnout. Nebo něco, co tě přimělo vyrůst... a ve věku 6-7 let (a později a možná i dříve) jsi byl „vytržen“ ze světa dětství a „hozen“ do světa dospělých... kde je „nemožné“ být malým! Tam, kde se potřebujete postarat o své rodiče, pomoci jim a zachránit je... vy, človíček, musíte zachránit takové milované, důležité, významné dospělé! Protože je k životu tolik potřebujete, že vám ten malý moudrý „profesor“ ve vás instinktivně říká, co zde máte dělat, abyste přežili! A toto schéma funguje potom... v té minulosti! Přežiješ! Ale váš plán přežije s vámi - zachraňovat, pomáhat, starat se o ty, kteří jsou vám drazí! Všechno by bylo v pořádku, jen vy to teď používáte, když to vůbec není potřeba! Dospělý, samostatný, adekvátní partner si s vámi prostě nebude rozumět! Proto si podvědomě vybíráte partnera, kde bude „staré“ schéma nadále fungovat! A vaše drahá polovička je zpravidla mnohem dětinštější než vy! Nepochybně! Jen tak budete moci nadále plnit svou roli starostlivého „rodiče“ nebo magického „záchranáře“! Nějakou dobu žijete spolu se svým vyvoleným a jste dokonce šťastní! A pak se po chvíli stane něco (což je celkem logické), co rozbije váš systém! A není divu! Nejprve jsou totiž potřeba „rodiče“ a pak se „děti“ snaží všemožnými způsoby vyhýbat jejich péči. A jak to v takovém páru vypadá. Ano, jednoduché. Například zmizí sexuální touha. "Nechci tě"! Samozřejmě nechce, protože jak můžete chtít vlastního rodiče (nebo dítě)?! Fuj, říkáš si, fuj, jaká ohavnost!!! ATo je normální zdravá reakce! Jen vaše podvědomí našeptává něco úplně jiného... Proto se závislost na lásce tak těžko překonává! Protože pro každého zdravého rodiče je těžké opustit svého dětského partnera! 2. Vina, hanba, zodpovědnost...Ach, ta hyperzodpovědnost! Vždy, všude a všude cítíte svou povinnost. Musíte (musíte) to a to, to a to, teď a vždy! A jinak neznáš! Za všechno můžeš ty. A taky za všechno můžeš... Pokud se někde něco stane, je to tvoje chyba. Pocit, že vaše mysl spí a žijí jen pocity, které diktují - „můžeš za to ty“... nebo možná vaše mysl nespí, ale mysl a pocity spolu nemohou souhlasit, protože existuje obrovská propast mezi nimi... Dnešní incident (jsou dny!)...Raději bych nebyl očitým svědkem této situace a nepsal sem tento incident. Jen v životě se všechno děje z nějakého důvodu. Možná se někdo pozná a pomyslí si... „...nevíte, jak tuhle věc používat... a sám jste neprošel a nenechal toho člověka projít...“ křičela rozzuřená matka , který byl čím dál vzrušenější... Pak ho vzala za hruď a přitlačila ke zdi a jak bude fackovat svého syna, asi 8 letého chlapce... (Ahtung!) Akce se konala v metru u turniketů chlapec nemohl dát „správně“ lístek, protože jeho matka to potřebovala a jeho matka měla nával... Zlobila se na něj (je čas, aby máma k psychologovi), ne? nezáleží na tom, na čem záleží je, že udělal něco „špatného“... Jedním slovem vinen! Bez soudu nebo vyšetřování. Může za to, že ho matka nenaučila používat jízdenku?! Jeho matka ho ale obvinila... Stálo to za to být za „takový“ čin potrestán! Co dítě nakonec dostane: Udělal jsem „špatnou věc“ (nestojím za nic! Stydím se, že jsem takový!), můžu za to já (máma má pravdu!), všechno se musí udělat dobře najednou a vždy (nesmíš dělat chyby!), do toho člověka jsem zasahoval (jsem zodpovědný za jeho pocity!)! Tak vyrůstá dítě pod tíhou viny, studu a odpovědnosti! A když manžel tohoto dospělého například podvádí, myslí si, že „já za to můžu“. Byl jsem špatný, takže si zasloužím tento „trest“. „Stanu se dobrým! Udělám cokoliv a všechno, abys mě miloval... Změním se, polepším se. Jen mě miluj…“ 3. Škoda. Báječná - laskavá, mírumilovná, měkká, přátelská, bezproblémová, vnímavá... Jakýsi chvějící se „chomáč“ laskavosti a duchovní čistoty. "Musíme lidem pomáhat, chránit je, zahřívat je, slitovat se, pomáhat..." Někdo je na tom vždycky hůř než vy. Vždycky musíš někoho litovat... Škoda. Je to ona, kdo dává mnoha „hodným“ dívkám a chlapcům impuls k lásce k závislosti! Moji dobří, pro koho jste dobří?! Pro ostatní...A vy jste vždy připraveni druhým pomáhat, zachraňovat, obětovat se, odpovídat na JEJICH bolest, neštěstí, utrpení. A co ty sám? „A nějak já sám (sám)…“ A buď je máma/táta tak nezávislá, že ten příklad je nakažlivý, nebo je zbytečné mámu/tátu kontaktovat, že je lepší, když to zvládnu sám. Výsledek je stejný, jakýkoli jiný se pro vás stává důležitějším než vy sami! Vždy mě nekonečně mrzí poslouchat tyto fascinující příběhy o takové „lásce“, která trvá celý život! Vidíš, VŠECHNO!!! Tady je doslova dnešní příběh (jsou dny!)... Potkali jsme ho v nemocnici. Měl zlomeninu a já tam pracovala jako zdravotní sestra. Mě je 19 a jemu 26. Mladý...Ale už mi připadal jako stařec (smích). Už byl ženatý a zkušený. Vyprávěl mi, jak žil v dětském domově... Moje matka jich měla 7: 4 z prvního manželství, 3 z druhého. Poslala je do sirotčince... Pak vyrostli a někam se odstěhovali... Oženil se a žil s manželkou v Moskvě. A teď se rozvedli a teď leží v nemocnici se zlomenou nohou a nemá kde bydlet... Bylo mi ho tak líto. ... A byl jsem sám s rodiči, měli mě rádi a starali se o mě. A neví, co to je. On neví, co je rodina... Poslouchal jsem ho a poslouchal jsem ho a pak jsem si uvědomil, že je to dobrý člověk! A já se zamiloval... a když jsem přišel domů a začal jsem přemlouvat rodiče, aby ho nechali bydlet u nás... Znal jsem ho jen 21 dní a pak jsme se vzali... - Proč jsme se rozešli ? - Podruhé? Ano, pil, byl to chuligán... - A co ty?...