Doporučuji jiný přístup k interakci s psychotickými pacienty než omezující přístup „jen pokud se to nezhorší“ k interakci s psychotickými pacienty.1. Stojí za to komunikovat s pacientem s respektem a „jako rovný s rovným“. Když se k pacientovi chováte soucitně, jste předstíraně přátelští, blahosklonní a myslíte si „je duševně nemocný, co je s ním“, projevujete tím aroganci. Pacient si osvojí aroganci na emocionální úrovni, i když mu o tom otevřeně neřeknete. Shovívavý, předstíraně přátelský přístup činí pacienta infantilním, líným, bezmocným a přispívá k degradaci. Zacházení s pacientem jako s „obyčejným člověkem“ mu vrací odpovědnost.2. Je důležité být k pacientovi upřímný a upřímný. Pacient se okamžitě cítí podveden. Nevymýšlej si výmluvy, řekni to tak, jak to je. Pokud se v něčem mýlíte, přiznejte svou chybu. Pacient vám snáze odpustí vaši chybu než podvod.3. Pacient vás může bombardovat směšnými otázkami nebo žádostmi. Pokud na tyto otázky odpovíte nebo splníte požadavky, pacient nebude mít nikdy dost a bude žádat víc. Připravte se na sežrání zaživa. Zkuste odpovědět na otázku dotazem nebo požadavek s prosbou. Budete muset na chvíli psychicky onemocnět. Představte si sebe na jeho místě. Pokud vás například pacient požádá, abyste si vyzkoušeli brýle, požádejte ho o kalhoty. Pokládejte ještě směšnější otázky nebo požadavky. Nesnažte se pacientovi vysvětlovat absurditu jeho požadavků a otázek, pouze zrcadlete jeho chování. Pochopí.4. Pacient může učinit prohlášení, která obsahují žádost. Například pacient říká: „Ve skladišti je jeho bunda a v bundě jsou telefonní čísla jeho příbuzných.“ Nic jiného neříká, mlčí. V žádném případě mu nedávejte otázky, které pokračují v jeho komunikaci. Například: "Co ode mě chceš?", "Jak ti mohu pomoci?", "Chceš, abych ti vzal z bundy papír s čísly?" atd. Pokud mu budete formulovat otázky, pacient se to sám nenaučí. V případě takových výroků můžeme mlčet, dokud nezformuluje otázku samostatně, nebo reflektujeme i chování pacienta. Můžete říci: „Mám všechna důležitá čísla zapsaná v telefonu. Listy nepoužívám.“5. Pacient se může zlobit. V případě agrese nemůžete pacienta uklidnit a snažit se potlačit jeho vztek. Pokusy uklidnit pacienta povedou k větší úzkosti, což povede k většímu hněvu. Je lepší pomáhat hněvu uvolnit verbálně (slovy). Spojte se emocionálně s hněvem. Přesuňte svou pozornost na sebe nebo na něco v okolí. Můžete se ptát: „Jak jsem tě rozrušil?“, „Kdo nebo co tě naštvalo?“, „Jaká hrůza! Řekni mi, co se stalo." "Co mohu udělat, abych ti pomohl?" Obvykle poté, co pacient promluví, se uklidní.6. Pacient může mít halucinace nebo delirium. Pokud pacienta odradíte od jeho halucinací, jeho úzkost se zvýší. Raději přijměte jeho halucinace a snažte se s ním komunikovat v rámci „jeho reality“. Příklad: pacient nemohl spát na posteli, protože mu to „entita ve zdi“ nedovolila. Zaměstnanec oddálil postel od stěny a pacient mohl spát. Pacient vám bude vděčný, pokud jeho psychózu přijmete, bude se cítit pochopen a méně osamělý.7. Pacient může být neorganizovaný, impulzivní, obsedantní a netrpělivý. Stanovte si hranice, pravidla. Pravidla pomáhají pacientovi cítit se více shromážděný, méně úzkostný a vychovávají ho. Příklad: lékařské obchůzky, pacient musí čekat na lékaře na oddělení, ale vyjde na chodbu a ptá se. Zaměstnanec mu klidně připomene, že pacient dostane odpovědi na své otázky až ve svém pokoji.8. Pacient může klamat. Stojí za to věnovat pozornost svým pocitům. Pokud se vám zdá, že pacient manipuluje (někdy si mimochodem pacient sám manipulaci nemusí uvědomovat), zkuste se k jeho manipulaci přidat a dovést ji až do absurdna. Například,.