Někdy to udeří tak silně, že můžete i výt jako vlk. A já chci utéct před návaly emocí - k přátelům, k zábavě, sociálním sítím, být hloupá na kočky, nebo kamkoli, jen abych to všechno necítila a taky dělat drastická rozhodnutí, která se pak dají přehrabovat let. Moje rada je neběhat. A jdi tam, kde to bolí. Vím, že mnoho lidí nerado pláče a také rádi meditují nebo hledají to pozitivní v tom, čemu říkám „oběti ZATONů“. Zub bolí, ale mám ho pořád. Šlápli mi na nohu, ale pamatoval jsem si, kam jdu. Můj manžel je koza, ale já jsem se pustila do seberozvoje Zdá se to krásné a správné, ale na životě takových lidí se nic nemění, dokud je někdo pořádně nepotrápí. To znamená, že jsou v jejich směru značně závislí na špatném chování druhých, nebo na náhodných neštěstích Samozřejmě je důležité dívat se na život pozitivně, hledat východisko atp. Ale existuje fáze pro takové východisko ve všech ostatních fázích, jakákoli rozhodnutí a pokusy o nějaké zlepšení situace situaci jen zhorší, můžete se například rozhodnout pro rozvod, když vás pokryje hněv a zášť. Ale je to pravda, nebo si kupujte oblečení a dobroty, když se zdá, že vás nikdo nemiluje a nikdo vás nepotřebuje takového, jaký jste, proto je třeba si tady a teď uvědomit, co se s vámi děje v tuto chvíli, jaké pocity v těle (teplo, chlad, horko, někde tlak, lehkost, bolesti, zimnice atd.), jaké emoce pokrývají (hněv, zášť, znechucení, pečeť, strach, strach, smutek) a jaké myšlenky vznikají (nikdo mě nepotřebuje, jsem smolař, všechno je špatné, všechno je k ničemu, všechny roztrhám, jsem ve slepé uličce atd.) Druhým je dát si právo na všechny tyto pocity, emoce a myšlenky – to je pravda, pokud k vám přijdou, to znamená, že je to k něčemu potřeba, lze to později rozebrat. Ale teď – jen si to všechno přiznejte. je mi zima. Bojím se. Zdá se mi, že je všechno zbytečné. A já mám právo to cítit, třetí je cítit, být v tom, co jste v sobě v tu chvíli náhle objevili – pokud jste smutní, tak buďte smutní, pokud se bojíte, tak se bojte, pokud jste naštvaní. , pak se zlobit. Zatím nemluvíme o činech, ale o pocitech a emocích, ale pokud chcete něco udělat, můžete se trochu uvolnit - plakat, křičet, zírat do zdi (ne na sociálních sítích - to je důležité, a ne film nebo dokonce super užitečný trénink, prostě nikam nechoďte, aby vás nic nerozptylovalo, pak můžete něco udělat, abyste se ze situace dostali. Ale další akce budou záviset na situaci, ve které se nacházíte, jak dlouho jste v ní a jaké zdroje máte k tomu, abyste se dostali ven. Zpravidla, když vyjdou emoce, nejprve cítím devastaci a pak odněkud nápady se začínají objevovat, jak se dostat ven, co dělat, objevují se příležitosti, které jsem předtím neviděl. Ale dokud jsem nenarazil na toto emocionální dno, jako by všechno to pozitivní bylo umělé nebo nebylo vůbec vidět. Ale když to přijde takhle – přirozeně, narodit se samo, a ne pod tlakem, pak je to ve svém dopadu mnohem účinnější a trvalejší a málem bych zapomněl upřesnit – jestli je tu možnost křičet, plakat a ničit nábytek bez svědků (zejména blízkých osob), udělejte to sami. Abych nešokoval ostatní a zcela se odevzdal vůli valících se států Moje zkušenost ukazuje, že je to nejúčinnější a nejméně bolestivý způsob, jak se dostat z negativity, která se občas valí. Ale rád přijmu váš. rada - co ti doopravdy pomaha, kdyz je vsechno tak zle, ze to vypada, ze neni cesta ven.