Fototerapie jako psychoterapeutická technika pracuje s jednou z forem výtvarného umění – fotografií. Fotografii využívají psychologové při své práci k řešení různých psychických problémů, ale i k harmonizaci a rozvoji osobnosti. Fototerapie jako arteterapeutická metoda si již dlouho získala uznání praktických psychologů, kteří využívají psychologii kreativity jako terapeutický „klíč“ k řešení lidských problémů. Učitel-psycholog vypracovává dlouhodobý plán výuky, který je doplněn o foto a arteterapeutické prvky, cvičení, hry, pohádky, které umožňují navodit atmosféru psychické pohody a citově-smyslového vztahu dítěte, dospělého apod. do okolního světa. Tato metoda zajišťuje spontánnost fotografie a umožňuje vám pocítit svobodu výběru uměleckého materiálu a techniky. Psycholog zajímá dospělé i dítě neobvyklými způsoby práce s fotografiemi. To podporuje projev kreativity, umožňuje cítit sebevědomí a vytváří situaci úspěchu. Každá lekce obsahuje arteterapeutická cvičení, úkoly a techniky. Využití fototerapeutických technologií se může stát součástí práce psychologa, logopeda, učitele k vytvoření třídního či pedagogického týmu, k rehabilitaci „vyvržených“ dětí, k přeorientování učitelského či rodičovského chování apod. Fotografie tedy spojuje mnoho podob kreativní činnost, kterou lze využít během výuky v různých možnostech a kombinacích, poskytující na účastníky mnohostranný léčebný, harmonizační a rozvojový efekt. Fototerapeutická sezení lze provádět s dětmi ve věku 3-4 let, které přišly k psychologovi s různými psychickými problémy, jako jsou neurotické stavy, strachy, poruchy spánku, izolace, úzkost, emočně-volní poruchy a agresivní chování. Ve třídách můžete používat jak fotografie, tak diapozitivy. Slideterapie je harmonicky zařazena do programu skupinových psychokorekčních lekcí v dětských a dětsko-rodičovských skupinách. Přímé zhlédnutí diafilmu trvá 10-15 minut. Každý snímek je vystaven na obrazovce po dobu 10-15 sekund a je doprovázen melodií. Děti velmi často žádají, aby film znovu promítly a zmrazily ten či onen rámeček, chtějí se přiblížit k plátnu a pečlivě si ho zblízka prohlédnout a pak vymyslet a vyprávět o něm pohádku; objekt, který je zajímá. Fototerapie je spojena s využitím fotografie k řešení různých psychických problémů, ale i k rozvoji a harmonizaci osobnosti. To je zajímavé zejména pro děti a dospívající. Teenageři prostřednictvím fotografie aktualizují pozitivní nebo negativní zkušenosti s cílem znovu je prožít. To se stává zvláště důležité v situacích dospívajících depresí a sebevražedných tendencí. Zaměření na fotografie šťastného dětství, jasných událostí v životě a milujících lidí pomáhá posilovat vnitřní zdroje a poskytuje podněty pro další rozvoj. Všechny smyslové systémy adolescenta jsou aktivovány, což umožňuje překonat smyslovou deprivaci adolescenta. V procesu fotografování a prohlížení hotových fotografií teenager rozvíjí nové nápady. Díky objektivizační funkci fotografie si teenager uvědomuje svou příslušnost k národnostním, sociálním, náboženským, kulturním a dalším skupinám, to vše je základem pro sebeidentifikaci. Zkoumáním (reflexí) fotografií z určitého období svého života může teenager s pomocí psychologa provést retrospektivní analýzu této fáze. Fototerapeutické technologie lze využít v práci jako samostatné formy nebo zařadit do nápravných programů či školení. Hlavní podmínkou je přítomnost kamery a přání dětí. Navržené formy fototerapie jsou podávány dětem a dospívajícím ve formědomácí práce. Pokud nemáte fotoaparát nebo nemůžete dokončit svůj domácí úkol, můžete v každém z navrhovaných cvičení použít hotové fotografie. Jde o fotografie, které přinesly děti z rodinného archivu; vytištěné fotografie z internetu. Které lze nalézt ve velkém množství na jakékoli téma na stránkách s fototapetami; profesionální fotografie vystřižené z časopisů (včetně fotografování technikou „Slide therapy“). Promítejte dětem a jejich rodičům diapozitivy (může to být videosekvence s obrázky rostlin, zvířat a hmyzu, doprovázená hudební skladbou). Po zhlédnutí filmu jsou rodiče a děti pozváni do různých místností. Děti mohou být požádány, aby nakreslily to, co se jim při sledování diafilmu nejvíce líbilo. Rodiče by měli nakreslit předmět, o kterém si myslí, že by se jeho dítěti mohlo líbit. Když děti a rodiče dokončí úkol. Propojte podskupiny. Při srovnání kreseb rodičů a jejich dětí se ukazuje, že rodiče většinou neuhádli, jaké předměty se jejich dětem líbí. Poté vyzvěte děti, aby vymyslely pohádku o postavě ze své kresby a vysvětlily rodičům, proč si zvolily právě ten či onen předmět (Mobilní fotoreportáž Účel použití techniky: Re-experience). událost za účelem reakce na ni, získání emocionálně pozitivního zdroje, hledání nových významů atd. Příklady témat: „První den prázdnin“, „Jeden den v mém životě“, „Jeden den v životě mé třídy“, „Změna ve škole“, „Hurá, diskotéka!“, „Zkoušky“ atd. Průběh: teenager je požádán, aby pořídil sérii fotografií na zadané téma. Mělo by se jednat o fotokroniku akce specifikované tématem. Tištěné fotografie musí být uspořádány na kusu papíru Whatman podle chronologie události. Každá fotografie musí mít svůj vlastní rámeček a název. Poté autor předkládá svou fotoreportáž. Při práci ve skupině lze fotoreportáže prohlížet a diskutovat v mikroskupinách. Vzhledem k tomu, že v poslední době mezi teenagery přibývá mobilních telefonů s vestavěným fotoaparátem, může být fotoreportáž mobilní. Tato forma práce bude pro teenagera nepochybně zajímavá Technika „Metaforický autoportrét“ Účel práce s touto technikou: aktualizace a vyjádření pocitů spojených se sebepojetím, zkoumání a posilování sebepojetí : teenageři jsou požádáni, aby pořídili sérii fotografií na principu asociační hry. Kdybych byl rostlinou (zvíře, kniha, věc, budova, produkt atd.), byl bych..... Pak na listu papíru Whatman. Doprostřed umístí teenager svou skutečnou fotografii. Kolem něj umisťuje asociativní fotografie. Během skupinové diskuse jsou teenageři rozděleni do dvojic, vyměňují si metaforické autoportréty a vyjadřují své pocity. Další skupinovou možností je, když všichni umístí asociativní fotografie do kruhu. Bez umístění vaší fotografie do středu. Úkolem skupiny je uhodnout z asociativních fotografií, o jaký metaforický autoportrét jde, a následně umístit jeho fotografii do středu technikou „Galerie mých obrazů“ Cíl: aktualizace a hraní latentních rolí, obohacení dramatického prožitku, integrace já -Potřebné materiály: 1. prvky obleky; 2. masky; 3.výtvarné materiály k vytvoření kostýmu; 4.make-up; 5. magnetofon; 6. audionahrávky atd. Postup práce: rozmyslete si, jakou roli(e) bych chtěl(a) hrát, jaký obraz bych chtěl vytvořit. Pomocí hotového arzenálu kostýmů. Make-up, výtvarné materiály a hudba se promění v požadovaný obraz. Hraní rolí: tanec, spontánní pohyby, mimika, dramatizace atd. V případě individuální práce fotografuje psycholog nebo asistent. Při práci ve skupinách se rozdělte do dvojic a vytvořte vzájemné focení v roli. V roli musí být alespoň tři fotografie. V další lekci, až budou obrázky vytištěny, se na fotografie podívejte a diskutujte o nich ve dvojicích nebo mikroskupinách. Teenageři by si rozhodně měli navzájem poskytovat zpětnou vazbuztracená role. Teenageři rádi vytvářejí fotoalba na téma „Role, které hraji a rád bych je hrál“. Taková práce je velmi účinná v případě problémů se záměnou rolí nebo deprivací rolí, přítomností negativního sebepojetí Příklady použití fototerapeutických technik v KSU „Speciální (nápravná) internátní škola č. 2 pro děti. s vývojovým postižením“ Mobilní fotoreportážní technika byla použita u dětí 5 tříd, na škole-lyceu „Daryn“ a na KSU „Zvláštní (nápravná) internátní škola č. 2 pro děti s vývojovým postižením“ RK., region Severní Kazachstán, Petropavlovsk O jarních prázdninách 19. března jsem dal dětem za úkol vytvořit mobilní fotoreportáž na téma „Můj první prázdninový den“. 2. dubna jsem se přišel do třídy páťáků zeptat, jak si s úkolem poradili. Výsledek dopadl podle očekávání. Děti se navzájem přerušovaly a hovořily o svých mobilních fotoreportážích, které pořídily v Astaně na exkurzi. První den prázdnin vyrazil se svou třídou na exkurzi do Astany. Velmi příjemné bylo slyšet slova díků od třídní učitelky 5. třídy, která řekla, že ani nemusela organizovat a kontrolovat chování dětí během exkurze, celá třída byla zaneprázdněna focením, jejich mobilním focením; zprávy. Během cesty vlakem domů neměli čas na dovádění, protože byli zaneprázdněni diskusí o svých fotografiích a vymýšlením jiných jmen pro své fotografie Fragment rozhovoru s jedním ze studentů 5. třídy, Olegem Garaninem. Oleg udělal nejzajímavější zprávu ze třídy. Olega, jak jsi se s úkolem vypořádal? Setkali jste se s nějakými obtížemi? Bylo to zajímavé? Úkol jsem splnil s velkým potěšením, byl pro mě velmi zajímavý. Problémy nastaly při pojmenovávání fotografií, protože jsem chtěla originální a neopakující se názvy, aby se práce lišila od ostatních studentů. Vytvořili jste velmi zajímavou mobilní fotoreportáž. Při pohledu na vaše fotografie mě mimoděk napadla otázka. Byl jsi na exkurzi v Astaně. Navštívili jste vodní park, akvárium, různé výstavy květin, muzea, obchodní domy atd., ale na vašich fotkách jsou jen budovy? Ano, toho jsem si také všiml, když jsem doma sestavoval mobilní fotoreportáž. Z nějakého důvodu jsem chtěl fotografovat pouze budovy. Zaujali mě svou grácií, krásou a designem. Akvárium mě ani tak nezajímalo, jako na exkurzi po městě samotném. Pořád jsem si lámal hlavu nad tím, jak lidé mohou takové domy navrhovat, stavět a stavět. Upoutaly vás zajímavé návrhy budov, domů, obchodních center, stadionů. Je to velmi zajímavé. Řekni mi Olega, jaká je tvoje oblíbená činnost doma ve volném čase. Strašně rád navrhuji domy z papíru, mám stavebnici, a když si s ní hraju, vymýšlím i různé zajímavé stavby. Také rád hraji budovy, to je počítačová hra, kde si sami postavíte budovy a poté je prodáte nebo pronajmete Psycholog. Máš nějaké sny? O čem sníš? Kdysi jsem snil o tom, že se stanu astronautem. Ale teď mě baví stavět a konstruovat víc. A chci se stát architektem. Nyní nacházím informace o architektuře na internetu a s chutí si je čtu. Rodiče mi také dávají encyklopedie, kde se vše vypráví o největších stavbách na světě. Z vašeho rozhovoru jsem vyrozuměl, že se vám líbí tvorba mobilní fotoreportáže. Plánuješ do budoucna sestavit další fotoreportáže na jiná témata? Ano, nápady mám. Ale nechci odbočovat od mého tématu. Plánuji vytvořit fotoreportáže budov v různých městech, kam v budoucnu zavítám a sestavit originální album mých fotoreportáží. Děkuji Olegovi za zajímavý a poučný rozhovor. Rád vás v budoucnu uvidím jako skvělého architekta. Myslím, že vaši rodiče a učitelé na vás budou hrdí.