Při studiu psychologického poradenství jsem se naučil, že otázka „Proč?“ je jednou z otázek, která může vyvolat odpor klienta, vyvolává jeho regresi do dětinského stavu v mínusu (protože vyvolává asociace se situacemi „Proč jsi neudělal úkoly, rozbil hrnek, neumyl nádobí , atd.), v důsledku čehož dochází k psychologickému kontaktu mezi klientem a konzultantem. Proto je lepší, aby odborník nahradil tuto otázku otázkami, které vybízejí k výzkumu bez obviňování: „Z jakého důvodu myslíte? Jaký byl podle tebe důvod?" atd. A už tehdy jsem si vzpomněl na běžný názor, že když se nám něco stane, nemusíme přemýšlet o tom, proč se to děje, je mnohem lepší přemýšlet o tom, proč se to děje, a moje zvídavá mysl mě podnítila k tomu, abych to udělal do hloubky studium tohoto fenoménu. Přemýšlel jsem, proč se nedoporučuje ptát se „Proč? i v běžném životě? A proč je to "Proč?" tak brzdí náš vývoj A přišel jsem na toto: 1) Ano, skutečně, otázka „Proč?“ - to je zpátečnická otázka, vrací nás do nepříliš příjemných chvil našeho dětství, kdy jsme byli obviněni a byli jsme nuceni se bránit. To znamená, že když si to sami zeptáme, automaticky se vypne mechanismus hledání vztahu příčina-následek a ustoupí obrannému mechanismu 2) Díky tomu, že jsme byli nuceni se bránit, jsme se vyvinuli jistý mechanismus automatické reakce na otázku „Proč? - okamžitě se snažíme najít viníka, protože jen to nám umožnilo přežít v dětství. Tedy otázka "Proč?" neimplikuje osobní odpovědnost, ale zahrnuje v nás vycvičený mechanismus, jak tuto odpovědnost přenést na někoho nebo něco. To znamená, že tato otázka je spíše jako otázka „Kdo za to může?“ 3) Otázka „Proč?“ zaměřené na nalezení viníka, což znamená pohled do minulosti (Proč se to stalo, co se stalo, proč to udělal? atd.)! Nesměřuje do budoucnosti, přesouvá těžiště naší pozornosti k důvodu, který leží v minulosti! A úplně se soustředíme na to, co už změnit nemůžeme – na naši minulost, aktivně hledáme důvod, PROČ máme takovou smůlu 4) Každý zná fakt: kam jde pozornost, tam přichází energie! Čím déle jsme tedy zaneprázdněni hledáním odpovědi na otázku „Proč?“, tím více své vitální energie dáváme naší minulosti, která nijak neovlivňuje naši budoucnost (skutečnost, co se stalo, je již zřejmá ), a ještě více, nezlepší naši budoucnost (protože jsme zcela zaneprázdněni odpovědí na otázku „Kdo za to může?“ místo odpovědi na otázku „Co dělat?“). A tak se pohybujeme po linii života obrácenou zpět, s naším pátým bodem vpřed, a pak se divíme, PROČ se to všechno děje přes ten samý pátý bod 5) A jaká otázka nás vede vpřed, směřující do budoucnosti, hledat pro možnosti řešení situace? Naprosto správně! Toto je otázka "Proč?" Právě tato otázka přímo souvisí s významem: „Proč to potřebuji – jaký to má pro mě význam?“6) Není v ní žádná regresivní toxicita, ale hledá se osobní význam a účelnost toho, co happening. To znamená, že mechanismus hledání vztahů příčina-následek aktivně funguje! Ale tento mechanismus funguje ze stavu „tady a teď“, protože k regresi do minulosti nedochází. 7) Je to tento mechanismus, který spouští mechanismus rozhodování! „Proč to potřebuji? Potřebuji to, abych...! Pokud to není to, co potřebuji, jak mohu dosáhnout toho, co potřebuji!“8) Právě tato otázka vyžaduje odpovědnou pozici, protože je povolána k vypracování plánu „Co dělat?“9) A protože nás nechává ve stavu „tady a teď“ a naše pozornost se soustředí na to, co je teď a co můžeme dělat v budoucnu, pak máme příležitost věnovat svou životní energii naší přítomnosti a budoucnosti! Přispívá tedy k tomu, že jsme nyní přítomni ve svém životě a sledujeme linii