Od autora: Pokud si myslíte, že nás okolní svět ovlivňuje (v psychologickém smyslu), tak to tak není, je to iluze. Pojďme zjistit, proč tomu tak není a jak to funguje. "Už mě omrzel tím svým nadáváním," "nazvala mě bláznem," "proč se mnou mluvíš takovým tónem?" Známé situace? Když jsme v nich, jsme přesvědčeni, že lidé, se kterými mluvíme, nás ovlivňují, způsobují podráždění, hněv, strach, zklamání nebo rozhořčení, což nás přivádí k zuřivosti. To je každému tak zřejmé, že to nikoho nenechá na pochybách. To je však iluze. Nikdo nás nikdy neovlivňuje (v psychologickém smyslu). Při interakci s druhými lidmi reagujeme pouze na sebe. Nejprve prožíváme nějakou emoci v souladu s naším obrazem světa a poté, promítnuti do této reakce, reagujeme sami na sebe, tedy na svou vlastní reakci. Pojďme zjistit, jak se to stane. Řekněme, že se dostanete do situace s hovínkem. Jaká bude reakce? Každý bude mít své: někdo se bude smát, někdo bude zvracet, nějaká mušelínová slečna omdlí, vše bude záležet na tom, jaká reakce se na to u člověka vytvořila předtím. Jen dvě skupiny lidí nebudou mít žádnou reakci - instalatéři, protože se s tím potýkají skoro každý den a je to pro ně stejná látka jako každá jiná, a malé děti, kterým ještě nebylo řečeno, jak se v takové situaci chovat. Vidíte, že obsah našeho vědomí je velmi podmíněný, závisí na obsahu socializačního procesu, tzn. z toho, jak ho učili nebo jak se rozhodl na tu či onu událost reagovat. Tak pojďme dál. Vnímali jsme vůni, vzhled, barvu, tón a hlasitost zvuku, nějakou fázi nebo samostatné slovo. Poté v nás toto vnímání okamžitě vyvolá určitou emocionální reakci v souladu s obsahem našeho vědomí, v souladu s naším podmíněním. Pak reagujeme sami na sebe, tedy svou vlastní reakcí. To znamená, že jednáme v souladu s tím, co cítíme. Emoce, kterou jsme prožili, nám dává pocítit oprávněnost a oprávněnost této reakce a nereagujeme již na to, co vnímáme, ale na své znechucení, svůj hněv, naše podráždění nebo naše potěšení, tzn. na sebe, na nějakou část obsahu vlastního vědomí. Nikdo a nic na nás nemá vliv! Jsou to jen konstrukty našeho vlastního ega. Ovlivňujeme sami sebe! Ve světě kolem nás nikdo nikomu nic nedělá. Děláme si všechno pro sebe Vezměme si jiný příklad: stojí před námi muž a něco křičí. Ve skutečnosti je to jen osoba, která vydává určité zvuky za konkrétním účelem. co se to s námi děje? Vnímáme tyto zvuky a svůj obraz sebe sama, svůj hodnotový systém, tzn. my sami na ně reagujeme, tzn. zažijeme nějakou emoci, a pak začneme jednat na základě nikoli reality, nikoli adekvátního vidění situace, tzn. z toho, proč křičí, co chce, ale z toho, co cítíme, jakou emoci v tuto chvíli prožíváme. To znamená, že se začínáme odrážet ve svých emocích, reagovat na sebe, na své pocity Ukazuje se, že nás nikdo nikdy neovlivňuje. Je to jen iluze! My, v důsledku toho, že se bereme vážně, v důsledku obsahu našeho vědomí vždy reagujeme sami na sebe. Neustále se odrážíme ve vlastních emocích a vztazích..