Klienti často přicházejí na konzultace s požadavkem: „Chci se naučit zvládat své emoce, porozumět sobě i druhým, ale představy dítěte o emocích svých a cizích.“ se formují pod vlivem reakce rodičů na to, jak tyto emoce vyjadřuje, a rozvíjením emocionální sféry dítěte tím rodiče učí dítě schopnosti zvládat své pocity a chápat pocity druhého člověka že rodič devalvuje, ignoruje, pohrdá nebo odsuzuje emoce dítěte v domnění, že ho podporuje, učí emoční kontrole, vychovává „skutečného muže“ Ale jaký je to „skutečný muž“? A jakého muže chce žena vedle sebe vidět, když se rodiče snaží vychovat „skutečné muže“, proč tedy tolik manželek a dětí není spokojených se svými manžely a/nebo otci? : manžel a otec nebo syn a kluk taková lyrická odbočka, a to si probereme jindy, na příkladech, když dítě pláče, protože ne dostat něco, nebyl první v soutěži nebo se jeho hračka ztratila nebo rozbila, co říká rodič (přirozeně se snaží pomoci dítěti) - Nevadí, příště vyhraješ... ( devalvace) - Nebuďte rozmarní! Přestat plakat! Proč kňučíš jako holka?! (odsouzení, pohrdání) - Není to děsivé, všechno bude v pořádku! (odpis, ignorování) - Vaše hračka se najde, nebylo co vyhodit! (odpis, pomsta) - Já chci taky spoustu věcí! Chceš hodně - dostaneš málo A v dospělosti takové dítě pravděpodobně (obrátíme-li se na svou racionální část) ospravedlňuje své rodiče, říká, že se ho snažili podpořit těmito reakcemi a nebude je definovat jako odmítnutí, ignorování nebo pohrdání Pokud si to také myslíte, položte si otázku (a upřímně si na ni odpovězte): Kdyby to bylo nyní, jako dospělého, těžké, urážlivé nebo jste cítili nespravedlnost, zdála by se vám taková odpověď podpůrná? cítíš se, že ti rozumíš, nebo bys měl pocit, že tě ten druhý nechápou a vyrostl z dětí, jejichž emoce byly zakázány? být naštvaný na svou matku!), odsuzován (Co to všechno kňourá?), ignorován (To je v pořádku) dospělí, kteří nechápou svůj emocionální stav (Co je se mnou?), nesnesou silné emoce, přehlušují je alkoholem, drogami nebo workoholismus, pocit viny za své emoce (jsem sobecká, neměla bych být smutná, protože můj manžel mi chce pomoci tím, že se mému smutku směje. Nejsem vděčný...) Takoví dospělí znehodnocují své city a city svých blízkých nebo se stávají takovými „cool machos“, kteří ignorují své pocity, smějí se pocitům druhých, nebo když vstupují do četných sexuálních vztahů, vypadají za lásku a potřebu v nich, které se v dětství nedostávaly. Jak se má rozvíjet citová sféra dítěte, aby vyrostlo láskyplné, chápavé a spolehlivé? 1. Naučte se chápat, jak se dítě cítí. A proto je důležité, aby rodič rozvíjel svou vlastní emocionalitu, aby si všiml odstínů emocí svého dítěte. A pokud se vám podaří pochopit, jak se cítí, musíte tuto emoci rozhodně pojmenovat a pomoci tak dítěti pochopit a pojmenovat, co se s ním děje. "Dokážu si představit, jak se zlobíš!" "To tě muselo opravdu naštvat." 2. Přijměte a uznejte pocity svého dítěte, i když se vám zdají nevhodné, hloupé nebo špatné. Rodiče se takových situací často bojí, protože... nevědí, co mají dělat, je jim dítěte líto a nechtějí, aby trpělo. A snaží se dítě rychle uklidnit a tím uklidnit i sebe, protože pokud je spokojené dítě, je šťastná i matka, ale situace, kdy je dítě velmi vzrušené, úzkostné nebo zmatené, jsou situace, ve kterých je ono.)