Individuální práce s psychologem je velmi důležitá, ale v poslední době se stále více přikláním k názoru, že skupinová práce je efektivnější. Přesněji řečeno, individuální a skupinová práce se vzájemně doplňují a preference pouze jedné formy omezuje možnosti psychické korekce. Protože ale někteří klienti ignorují doporučení přejít do skupiny, rozhodl jsem se o tom napsat pár řádků. Nejčastěji je neochota připojit se ke skupině spojena s obavami, že „intrapersonální problémy vyjdou na veřejnost“, „členové skupiny mohou být hrubí“, „ve skupině jsou cizí lidé“, „stydlivost mi zabrání plně pracovat“, „ostatní nestarej se o mě“ atd. Stává se také, že klient má zkušenost s prací ve skupině, kterou sám hodnotí jako „negativní“. A my řekneme, že se nejspíše bavíme o neintegrované zkušenosti. Skupinová forma práce může být opravdu obtížná: ve skupině se odhalují problémy, na které se člověk sám není připraven přímo dívat; zvyšuje se psycho-emocionální stres; je narušen zažitý způsob uvažování o sobě, světě a druhých lidech. Řekněme však, že skupinová forma práce sama o sobě není homogenním jevem. Skupiny jsou různé. A minimálně můžeme rozlišovat mezi „skupinovou prací“ a „skupinovou prací“. Skupinová práce je dynamickým skupinovým formátem, kde záleží na vztazích mezi členy skupiny. Dynamická skupina je skvělou příležitostí podívat se na sebe očima ostatních účastníků prostřednictvím jejich subjektivního postoje, pocitů, které vznikají jako reakce na chování konkrétního účastníka. Příkladem dynamické skupiny může být skupina LORP. Jedná se o skupinu, která je vedena vždy dvěma vedoucími v souladu s metodickými principy rekonstrukční psychoterapie zaměřené na člověka (LORP, Leningradská škola psychoterapie - A.F. Lazurskij, V.N. Mjasiščev, B.D. Karvasarskij). Přes výhody dynamické skupiny jde o procesně složitou skupinu. V takové skupině neexistují žádná předem stanovená pravidla – vyvíjejí si je sami účastníci. Zvláštní význam zde mají prvky skupinové dynamiky: cíle skupiny a jednotlivých účastníků; jasně jsou vyjádřeny fáze vývoje skupiny, zejména fáze konfliktu a normování; rozdělení rolí a otázky vedení; vytváření podskupin, vztahy mezi účastníky; emoční stres; líbí a nelíbí. Práce ve skupině je měkčí verzí skupiny, kdy je skupinová dynamika pouze pozadím a neustále ji „hasí“ vedoucí (může být jen jedna). Příkladem skupinové práce může být kognitivně behaviorální skupina (CBT). Pokud v dynamické skupině mají vedoucí tendenci zvyšovat napětí a odhalovat skryté konflikty, pak ve skupině CBT naopak vedoucí vyhlazuje drsné hrany a pomáhá snižovat psycho-emocionální stres účastníků. Co způsobuje intrapersonální práci konkrétního účastníka v takové skupině? Zvažme tyto mechanismy a principy.1. Uzavření smlouvy o psychologické práci ve skupině. Před zahájením skupiny je s každým účastníkem veden individuální pohovor, kde je seznámen s filozofií KBT a probrány podmínky účasti ve skupině: zdravotní omezení, platba, rozvrh hodin, systém domácích úkolů, pravidla pro práci ve skupině skupina. Pokud účastník není připraven tyto podmínky dodržet, pak smlouva o psychologické práci ve skupině není uzavřena.2. Soulad individuálních a skupinových cílů. Hlavním cílem kognitivně-behaviorální skupiny je symptomatické zlepšení a zvýšení úrovně sebeporozumění, zvládnutí psychologických a emočních dovedností svépomoci. Je důležité pečlivě zvážit všechny subsystémy fungování vlastní psychiky a naučit se „myslet behaviorálně“ na každé z těchto úrovní (tělesně-emocionální, kognitivní, motorická, psychosociální, hodnotově-sémantická úroveň). Díky předvýběru jsou ve skupině CBT vždy účastníci srelevantní cíle, aby se práce splnila a čas skupiny nebyl nikdy promarněn.3. Intelektuální zdroj skupiny. Do skupiny jsou vybíráni účastníci s inteligencí, která není podprůměrná, protože přístup k intelektuálním zdrojům skupiny je jedním z hlavních principů práce ve skupině CBT. Skupinová diskuse, sdílení a legendy jsou hlavními formami skupinové práce, které maximalizují osobní růst konkrétního účastníka. Intelektuálním zdrojem skupiny je soubor zrcadel, v nichž se účastník odráží „jak z profilu, tak z celé tváře“.4. Závazek k ústřední myšlence CBT. Hlavním důvodem životních obtíží je existence dysfunkčních hluboce zakořeněných přesvědčení, které samotnému člověku nejsou vždy zřejmé. Skupina si klade za úkol pomoci člověku najít v sobě iracionální přesvědčení, aby měl možnost je přímo ovlivnit. CBT je o hledání chyb v myšlení a výuce alternativního, realističtějšího způsobu vnímání situací. CBT předpokládá, že emoce a chování člověka jsou do značné míry určeny jeho myšlením. Opravou chyb v myšlení můžete změnit svůj emoční stav a ovlivnit chování.5. Využití základních principů CBT. Mezi takové principy patří následující: „myslet behaviorálně“ (co dělám?), „orientovaný na problém“ (co je třeba udělat?), „princip pozitivismu“ (co pozoruji?), „myšlení v krocích “ (jaká je moje minimální akce?), „myslet flexibilně“ (jak mohu myslet nebo dělat jinak?), „zaměřit se na budoucnost“ (jak to, co si myslím a dělám, souvisí s mými cíli?).6. Používání základních pravidel pro práci ve skupině. Tato pravidla jsou stanovena vedoucím a vyjádřena v režimu měkkých pokynů ve fázi výběru a na začátku práce skupiny. Tato pravidla zahrnují: „Důvěrnost“ (to, co bylo ve skupině, zůstává ve skupině; informace o členech skupiny, včetně jména a příjmení, se nezveřejňují „Aktivita“ a „Stop“ (všichni se aktivně účastní, ale mají). možnost nemluvit o věcech, které jsou pro něj bolestné). -a-nyní“ (ve skupinovém materiálu je diskutováno pouze jedno, které souvisí s konkrétní zkušeností účastníka ve skupině a je relevantní pro cíle a cíle skupiny „Pravidlo nuly“ (dostáváme se). a odcházejte včas, věnujte cvičení tolik času, kolik jste plánovali. (nejíst, nekouřit, neužívat psychoaktivní látky a nápoje; v blízkosti je vždy sklenice čisté vody bez plynu. Dále je zavedeno i pravidlo vedení deníku (všechny nápady jsou zaznamenávány, zejména do). proces legend) a pravidlo nezávislého testování technik (dělání domácích úkolů) .7. Sociální a psychologické vlivy. Facilitátor podporuje přirozeně se vyskytující efekty, které jsou charakteristické pro malou skupinu. V první řadě je základním faktorem optimální míra skupinové soudržnosti, kdy se zvyšuje důvěra ve členy skupiny, je pociťována hodnotově-sémantická a emoční jednota. V takových podmínkách se posilují pozitivní sociálně-psychologické faktory. Patří mezi ně: sociální facilitace (skupina pomáhá zvyšovat intelektuální aktivitu, přicházejí nové nápady a vhledy) (člověk se nevědomě učí z příkladů a chyb jiné osoby (člen skupiny zjišťuje, že ostatní cítí a). myslet podobným způsobem, mít podobné problémy s vyjadřováním emocí (účastník chápe, že vyjadřování emocí, sdělování vlastních zkušeností přináší úlevu od druhých (umožňuje člověku cítit se odolnější); sám je zdrojem svých vlastních zkušeností, myšlenek a činů a má možnost nezávisle a autonomně se vztahovat k materiálu/