Jednou, asi před pěti lety, jsem slyšela následující výraz: „Být ženou je umění. Měla by patřit svému muži. A zároveň zůstat individualitou.“ Pak mě to zasáhlo svou hloubkou a nedosažitelností. A já jsem se rozhodl přijít do TOHLE, zažít TOTO na vlastní kůži. Pak jsem ani nechápal, co je to za umění a jak toho lze dosáhnout. Slovo „patřít“ mě samo o sobě odpuzovalo. Ale kromě slov, „zůstat jednotlivcem“ se zdálo magické a atraktivní. Logicky se tyto dva pojmy zdály protikladné, ale už tehdy jsem cítila, že v této protikladu, v mezeře mezi těmito dvěma extrémy, se skrývá tajemství skutečného ženství, samotné umění být ženou, kterou jsem četla na toto téma. Ne cíleně, ale když mi to padlo do rukou. A padla mi do rukou se záviděníhodnou důsledností. Četl jsem názory domácích i zahraničních vědců. Nyní se svému cíli přiblížila, nyní se mu vzdalovala. A nakonec jsem narazil na autorovo dílo T.B. Vasilets. Mluvilo se o ženských a mužských rolích. Na to, že každý člověk má řadu ženských a mužských rolí, je jich celé spektrum a jsou velmi rozmanité a zajímavé. Jsou v každém, rozdíl je pouze v tom, zda jsou obsaženy, zda jsou v člověku zasvěceny nebo jsou v latentním, skrytém stavu. A chování a postavení člověka ve společnosti hodně závisí na tom, které role jsou zahrnuty a které ne. Zároveň za mnou klienti přicházeli s úplně jinými životními situacemi. Například: „Jsem tak dobrá manželka/žena v domácnosti a matka, ale můj manžel mě podvedl. Proč? Jak mohl? Nebo: „Jsem tak krásná, chytrá, připravená založit rodinu, ale muž, kterého miluji, nenavrhl sňatek už několik let. Jak nemůže pochopit, že ten čas už dávno přišel?" A takových příkladů je mnoho. Začal jsem přemýšlet a kreslit paralely. Koneckonců všechny tyto ženy mluvily o svých rolích a nesrovnalostech mezi jejich představami či touhami a realitou, a tak jsem došel k závěru, že přítomnost všech těchto rolí u člověka (v tomto případě mluvím o ženách) je přímo závislá. o umění být ženou, šťastnou ženou. Uvědomil jsem si, že žena je tvor flexibilní a mnohostranný. V životě musí mít celou řadu rolí, aby byla známá jako věrná přítelkyně, svůdná a sexy žena, šikovná manželka, matka a hospodyňka, spolehlivá podporovatelka a inspirace pro svého muže. A všem těmto sociálním rolím odpovídají následující vnitřní role: Čarodějnice – uchovává posvátné informace a po dávkách je sdílí. Flirtuje s muži, ale zatím je nenechává sblížit. Tato role odpovídá dospívání. Právě tehdy je zasvěcena, probouzí se v ženě Amazonka soutěží s mužem, provokuje ho, zkouší jeho sílu. Je soběstačná, žije v komunitě svého druhu. Muži jsou zde potřeba pouze k plození Gejša - zasvěcuje muže do tajemství intimity se ženou. Gejša přijímá, miluje a respektuje své tělo, ví, jak ho formovat a ovládat v plném slova smyslu. Jedná se o fázi vývoje, kdy muž vidí ženu jako ženu a žena již vlastní poklad erotické a estetické ženské síly. Jeho léčivé vlastnosti se začínají projevovat u nejromantičtějšího muže z jeho aspirací. Gejša, která se cítí jako žena, ví, jak vytvořit pro muže ono duchovně výživné prostředí, kde se zvláště plně cítí jako muž. Zná jeho silné i slabé stránky, ví, jaký balzám nalít na jeho duchovní rány Manželka/matka – přijímá semínko a dává muži možnost pokračovat v rodině. K integraci dochází pochopením nejhlubšího smyslu nerozlučitelné jednoty: manželka = žena. Zde se vytváří bod splynutí vnitřních struktur manželky a matky. Vytvářet něco nového, nový život Královna - zařizuje prostředí, rozděluje funkce a povinnosti v rodině, společnosti a péči. Hluboký pocit sebeúcty – ochraňuje duševní svět člověka, inspiruje, léčí, pomáhá,!