Dnes od nás svět vyžaduje citovou zdrženlivost. Převládá postoj k logickému chápání reality. Citlivé muže a emotivní ženy považujeme za slabé. Jsme povoláni jednat ne tak, jak chceme, ale jak je obecně považováno za správné. A postupně ztrácíme sílu. Upadáme do stavu apatie a deprese. Postupem času přestáváme chápat, co chceme. Emočně vyhoříme a nevíme o tom. Začínáme hledat nové významy, ztrácíme práci, ničíme rodiny. Hledáme existenciální smysl a propadáme se do esoterické hereze. Jsme zklamaní vším a všemi. Přepadají nás pocity hořkosti a osamělosti. Zažíváme pocit odříznutí od zbytku světa. Tento stav se obvykle nazývá krize. Je tato notoricky známá krize skutečně tak nevyhnutelná, pokud je člověk emocionálně osvobozený, otevřený sám sobě a nežije podle principu závazku, ale v souladu se svou vnitřní přirozeností Náš mozek přeměňuje různé druhy energie, které na člověka působí, na energii psychickou? zadní. A dělá to prostřednictvím energie emocí. Příklad: Právě jste sledovali film (přímý vnější vliv). Vyvolalo to ve vás duchovní odezvu. Pod vlivem sledování vznikla myšlenka. Obnášelo to celý proud myšlenek, vzpomínek, tužeb, připomenutí potřeb a možná vznikl plán. Jakmile to implementujete, ukáže se, že jste změnili svůj život. Jakákoli informace je nasycena energií. Tato energie neustále působí v našem vědomí, podvědomí i našem nevědomí. Převaha pozitivního nebo negativního informačního obsahu určuje kvalitu psychické energie u každého jednotlivého člověka. Informačně-energetické pole člověka zahrnuje stavy člověku známé, typické obraty řeči, emoční reakce, mentální přesvědčení, zvyky cítit to a to, charakterové vlastnosti, postoje a priority. Někdy, když potkáme člověka, cítíme svou kůží, že z něj vyzařuje sklíčenost. Nebo že je apatický a líný, i když dokáže být velmi přesvědčivý, zobrazující aktivitu a pohyblivost. Ale my mu nevěříme. Co se děje? Spočítali jsme hlavní náboj jeho energie z jeho energetického informačního pole. Nevědomě zpracované informace. A vynesli verdikt: Nevěřím tomu! S pomocí emocí se dostáváme do kontaktu s okolní realitou. Dávají nám sílu uspokojovat naše potřeby, realizovat náš potenciál a realizovat naše nápady a plány. Tedy prostřednictvím emocí ovlivňujeme okolí. Abyste něčeho dosáhli, musíte to chtít udělat. „Chci“ je diecéze emocí Člověk je ovládán psychickou energií. Stojí za to na někoho myslet, vzpomínat, představovat si lidi, události, situace – a v reakci na to se probouzejí potřeby, vznikají určité obrazy, nálady, touhy, motivy nebo se dokonce rodí konkrétní čin. Podíváte se z okna a najednou si všimnete starší ženy. Nese těžký pytel zeleniny z trhu. A najednou, poslechnete si hluboký impuls, jdete k telefonu a vytočíte matčino číslo. Jste v tuto chvíli poháněni psychickou energií emocí. Energie se snadno šíří v prostoru a snadno se dostane k jinému člověku. Může inspirovat nebo zchladit. Zažíváme energetický vliv našich partnerů. S některými to máme snadné; Cítíme se s druhými nepříjemně, jsme napjatí, jako bychom od nich byli odstrčeni neviditelnou vlnou. Někteří partneři svou energii dávají, jiní ji berou. K některým jdeme pro podporu a motivaci, k některým jdeme za kritickým pohledem, který zchladí naše zanícení a k omezení našich impulzů, k jiným. Psychická energie emocí na nás zanechává svou energetickou stopu. Často říkáme: „je to vřelý člověk“, „je s ním příjemně“, „je mu zima“, „v jeho přítomnosti zapomínám na čas“, „vedle tohoto člověka se vždy vnitřně vytáhnu“ nebo „ v přítomnosti tohoto typu se stávám neviditelným člověkem,“ „chci se od něj držet dál,“ a tak dále se tato psychická energie neustále projevujeinterpersonální interakce a je pozadím veškeré lidské činnosti. Je přítomen v jakémkoli duševním stavu, například v náladách, prožitcích, afektech. Je to atribut stabilních osobnostních rysů: charakter, přesvědčení, postoje, potřeby, mravní vlastnosti. Toto je energie našich emocí a my musíme být schopni s touto energií zacházet, aby fungovala pro nás a ne proti nám. Protože právě emoce podněcují naše potřeby, preference a touhy. Díky signalizační funkci emocí se dozvídáme, že některé naše potřeby (fyziologické, materiální, duchovní, emocionální, mentální) jsou aktuálně ve stavu dysfunkce, tedy neuspokojené. A chápeme, že si musíme zachovat pohodlí své osobnosti. Například, že je lepší přerušit komunikaci s nepříjemným partnerem Naše preference nám přesně naznačují, jak, jakým způsobem preferujeme uspokojit tu či onu svou potřebu. A také: jakou konkrétní potřebu je třeba uspokojit jako první. To znamená, že hodnotíme své potřeby a řadíme je podle důležitosti pomocí emocionálně váženého přístupu. Nejnaléhavější potřeba člověka v sobě nese největší psychoenergetický náboj. I když člověk o svých preferencích otevřeně nemluví, energie jeho emocí ho prozradí. Ve snaze uspokojit své aktuální potřeby je člověk velmi aktivní, asertivní, někdy zbrklý, agresivní a často bezohledný. Energie emocí prostupuje každý čin našeho života, i když pro nás zůstává nevědomý. Například: při pocitu hladu člověk jí zbrkle, jeho pohyby mohou být puntičkářské. Může si vzít jídlo přímo z pánve. A teprve když se nasytí, zpomalí se a pohyby se zklidní. Člověk se stává schopným přijímat estetické potěšení z jídla. Začne dávat pozor na prostírání, pamatuje si způsoby, už mu není lhostejné, jak se v tuto chvíli dívá v očích ostatních, a dokonce i svých. Zpočátku emoce slasti, očekávání ukojení hladu přehlušily hlas rozumu a teprve po určitém stupni nasycení tato emoce zeslábla a přišel rozum, který nám připomněl potřebu krásně se najíst. převádíme naše preference do určitých akcí. Někteří jsou doslova trháni energií přemrštěných nebo soupeřících tužeb – jak lovu, tak toho je nutné. Například: člověk sní o koupi domu, ale zjistí, že není schopen držet finanční dietu a snížit své každodenní provozní náklady, nechce organizovat další zdroj příjmů nebo začít více pracovat. Po nějaké době dochází k poruše: nervový systém nevydrží tlak energií potřeb, preferencí a tužeb. V důsledku toho máme člověka s mentální nepřizpůsobivostí – s úzkostí, stresem, neurózou, psychopatologií. Jako by měl někdo „štěstí“. Nebo jsou nadměrně aktivovány ochranné emocionální mechanismy – vyhýbání se, sebeklam, apatie, deprese, agrese a dále celý seznam neurotických psychodefenzí Naše osobnost téměř neustále potřebuje informace o našem vlastním blahu a soběstačnosti: I jsem, existuji, projevuji se a realizuji se, mám své vlastnosti, uspokojuji své nároky, zájmy a práva, jsem významný pro sebe i pro druhé. Tedy v psychickém hlazení. Proto v těžkých chvílích života vedle sebe potřebujeme někoho, kdo se neodvrátí, kdo nás neopustí, někoho, kdo nás podpoří a řekne nám: dobře, udělal jsi něco šíleného, ​​ale já jsem stále s vy. Umožňuje nám prožít bolestný okamžik, kdy nám není nejlépe. Když nedostatek sebevědomí vyplní víra druhého v nás, naše psychika potřebuje změny. Poskytují nový příliv psychické energie prostřednictvím objevů a šoků. Stagnace emocí mění náš vnitřní život v energetickou bažinu. Nuda nám signalizuje, že je čas něco přehodnotit, udělat změny, přesměrovat zaměření naší pozornosti k jiným zdrojům psychické zátěže.energie. Podráždění ukazuje, že se objevily faktory, které nás neuspokojují. Závist přitahuje naši pozornost k věcem, ve kterých se cítíme méněcenní než ostatní, a to nás rozčiluje, naše psychika je „zvědavá“. Emoce zájmu, zvědavosti, dokonce i každodenní zvědavosti vytváří novou dominantu v mozkové kůře a to umožňuje některým oblastem, které byly dříve zapojené a unavené, odpočívat. A další části mozku se pod vlivem nového propojí a začnou pracovat. Proto rádi přijmeme výzvu zvládnout něco nového a neznámého. Energie sklonů se v procesu této činnosti přeměňuje v energii schopností a ta v energii dovedností a schopností. Tím se rozšiřují hranice naší osobnosti a subjektivní realita je velmi příjemná a pozitivní. Navíc ovlivňuje utváření objektivní reality. Začínáme mít opravdu rádi naši realitu a svět, ve kterém žijeme. A díky tomu nás svět začíná mít rád. Emoce mají schopnost akumulovat, uchovávat a uvolňovat energii ve správný okamžik. Ovlivňují jak náš styl myšlení, tak naše chování. Zásoba energie je vždy uložena v emocích. Osvobozením naší psychiky od emočních svorek a bloků odemykáme obrovské množství zadržované mentální energie. Poté má člověk sílu udělat něco, co si předtím ani nedokázal představit, nebo si prostě nedokázal představit, že by něco takového mohl udělat i ve skutečnosti, a ne jen ve svých představách. A co je nejdůležitější, dělá to „najednou“ snadno, elegantně, rychle a velmi krásně. Nejčastěji jsou emoce před intelektuálním zpracováním informací, protože přímo souvisí s vjemy (fyzikou). Najednou cítíme vzdálenost, kterou nelze zkrátit, najednou začneme pečlivě selektovat slova a po nějaké době dostáváme přímé či nepřímé potvrzení, že jsme udělali správnou věc. Na logické rozbory v tu chvíli absolutně nebyl čas. Jednali intuitivně. Z rozmaru. Řídí se smyslovým smyslem (Fyzika) a emočním vnímáním (Emoce) komunikačního partnera. O svém rozhodnutí můžete opravdu přemýšlet později. Po dokončení akce a opuštění kontaktu měl tedy V. Bojko pravdu, když řekl, že „emoce jsou systémem rychlé, proaktivní reakce“. Zatímco těžkopádná mysl, zatížená znalostmi, zkušenostmi, morálními hodnotami, stereotypy chování, se třese, emoce už zafungovaly a daly člověku jeho skutečné touhy, případně zafungovala obranná reakce proti nim. Emoce – jakékoli – vždy brání naši osobní integritu a pomáhají zachovat náš sebeobraz. Banální, nejčastější příklad: žena chápe, že by se měla více věnovat dětem, každodennímu životu a rodině. Ale zároveň chce dosáhnout profesního růstu a určitých kariérních výšek. Své práci proto věnuje velké úsilí. Nesoulad jednotlivých prvků vědomí (Logiky) je velkou zátěží pro psychiku (jak být zároveň stejně báječnou matkou, manželkou, ženou v domácnosti a zároveň být báječnou specialistkou, konkurenceschopnou profesionálkou ve svém oboru? ). Nahromaděné intelektuální napětí může najít cestu ven prostřednictvím vybití v podobě obranné agrese, v podobě výčitek či depresivního stavu. To znamená, že i negativní emoce přispívají k zachování integrity lidské psychiky. Taková žena křičela na své děti kvůli nepořádku a nedoučeným lekcím, trpěla tím, jaká je špatná matka a hospodyňka, seděla v mírné letargii před televizní obrazovkou, cvakala dálkovým ovladačem, bezmyšlenkovitě přepínala z kanálu na kanál a v ráno vstala a šla do práce. Pomocí emočního uvolnění se uvolnilo nervové napětí a psychika si zachovala svou celistvost a žena získala určitou časovou rezervu na nalezení řešení konfliktu mezi vícesměrnými vektory svých tužeb. A možná ji energie hněvu donutí, aby konečně požadovala od svého šéfa slíbené povýšení. Nebo naopak, hnána pocitem viny, dokáže uvolnit večerní čas a stát se.