I'm not a robot

CAPTCHA

Privacy - Terms

reCAPTCHA v4
Link



















Original text

Klienti si často kladou velmi důležitou otázku: jakou úroveň „hněvu“ lze ještě analyzovat? Přeformuloval bych: na jaké úrovni hněvu je ještě možné partnerovi adekvátně vyjádřit a prezentovat Hněv ve svém vývoji prochází několika fázemi, od první - nespokojenost, dále podráždění, hněv, hněv, vztek. Když jsou narušeny psychologické hranice člověka, vzniká pocit, který pomáhá si toho všimnout, a je zaměřen na ochranu právě těchto hranic. V tomto čísle je vše propojeno: pocit vlastních a cizích hranic, sebeúcta, cítění a uvědomování si svých pocitů, schopnost je vyjádřit. Často si malé nespokojenosti nevšimneme nebo ji smete stranou, protože považujeme za neslušné nebo bezvýznamné o ní mluvit. Tady je nespokojenost! Podráždění je dalším krokem, hromadí se vztek, člověk se naštve na... něco nebo někoho. Obvykle si této fáze již autor sám dobře všimne. Ale zda to ukázat nebo nahlásit - každý se o této otázce rozhodne svým vlastním způsobem. Slušné, neslušné, přijatelné, nepřijatelné, užitečné, neužitečné - existuje tolik etických norem a pravidel, které lidem zakazují hlásit se - byla porušena moje hranice, jsem s tím nespokojený, nebo jsem naštvaný. Pokud se hněv v této fázi neprojeví, dochází k dalšímu hromadění, protože partner neví, že překročil cizí hranici, protože o tom nebyl informován. Je tu ještě jedna možnost, on ví, a pak úmyslně naruší osobní hranici někoho jiného a ten člověk své hranice nechrání! Hněv. Ať je to jak chce, další fází je zjevný hněv na pachatele. V této fázi to stále můžete nahlásit, ale je mnohem obtížnější vyjádřit svůj hněv, abyste neskončili v nesnesitelné bolesti za způsob, jakým jste to vyjádřili. Pocit už totiž nabyl na vysoké intenzitě a řítí se ven, takže vědomí nemusí mít čas ovládnout akci. Hněv a vztek jsou další fáze, kdy se zvládání vlastního chování stává pro velmi zdrženlivé lidi ještě nekontrolovatelnější své pocity a nevyjadřují „ukaž své emoce na veřejnosti“, pocity nikam nemizí, zůstávají v těle, „vystupují“ v podobě psychosomatických onemocnění – bolest, plačtivost, strach, izolace...seznam je velmi dlouhá.